neděle, července 30, 2017

Léto 2017

Krkonoše rodina rodina rodina rodina Maly Staw rodina Kyšičky rodina Jemniště s Peťou a Peťou rodina Pochod z Lužné s Lubošem rodina

sobota, července 08, 2017

Udírna

Už dlouho jsem si přál udírnu a letos se to podařilo. Taťka mne už na jaře přemluvil na cihlovou, raději než dřevěnou udírnu. Prý už jich viděl pár hořet, když chytlo mastné.

V týdnech před tím probíhala důkladná příprava, nakreslil jsem si model. Klíčová myšlenka byla, že můžu stavět pod střechou dřevníku. Ale to mi omezilo prostor, takže místo obvyklé roury mezi topeništěm a udící skříní, jsem vymyslel šneka, jako v kachlových kamnech. Celá udírna je tak vertikální blok. udirna

Rozměry jednotlivých šamotových desek jsem v modelu rozlišil podle barev. udirna udirna udirna Pak jsem objednal materiál. Líbilo se mi kamnářství König. V jiném obchodě pak cihly, maltu, plechové L-ka a pečící plechy. Ty jsou dole v udící skříni jako rozptylovač kouře a taky na ně kape mastnota. Po uzení jdou vyndat a umýt. Tady je nákupní seznam.

Materiál dorazil včas a v prvním týdnu prázdnin přijel kamarád Berka a můj taťka. Spolu jsme to zmákli za tři dny. Toto je místo před stavbou. udirna

Nejdříve jsme si to poskládali na sucho. udirna udirna udirna Ukázalo se že jsem při modelování nepochopil, že dvířka udící skříně jsou dělané na patnáctku zeď, takže počítačový model je trošku nepřesný. A tím pádem vnitřek o maličko menší. udirna

Potom to začalo. Ani jeden z nás není zedník a my dva s Berkou jsme zdili poprvé v životě. Taťka to už naštěstí v dobách minulých zkoušel, takže nám poradil, že vodováha je opravdu základ. udirna udirna Dvířka jsme si měli posadit kousek výš. Zmátlo nás, že jsme se drželi dolní hrany dvířek popelníku tak, aby byly zároveň s podlahou popelníku. Museli jsme pak spáru nahoře dodělat kouskem plechu. Příště už to budem vědět líp :-) udirna udirna Tady je vidět, jak rošt pokračuje šamotovou deskou s horní hranou ve stejné výšce. To je bezva, protože aby se hoření utlumilo, je možné žhavá polínka zasunout dozadu na šamot a ubrat tím přístup vzduchu zespodu. udirna udirna

Udírna je čtvercová 75x75 cm. Na rozdělení jednotlivých pater se nám moc hodila šamotová deska 750x500. Na každé patro jedna a půl. Řezali jsme je flexou s diamantovým kotoučem. Cihly taky. Na zadním konci ohniště je vidět díra vyřezaná jako odvod plamene do dalšího patra. udirna

Tohle patro je šnek, místo roury od ohniště. Říká se, že roura by měla být aspoň metr dlouhá, aby plamen nedosáhnul do udírny. Ta naše nějak tak je. udirna udirna Tady je vidět zaklopené další patro. Jsou v něm dvě díry. Ta vprostřed je hlavní výstup do udící skříně, nic překvapivého.
Ta druhá vzadu je přímo nad dírou z ohniště. Báli jsme se, že než studená udírna chytne tah, bude potřeba tuhle zkratku otevřít, aby nebylo nutné roztápět přes šneka. V praxi se ukázalo, že je to zbytečné, udírna má parádní tah.
Teď zadní díru máme zakrytou kachličkou a odkrýváme pouze na čištění šneka. Snad nám s tím tyhle dvě díry dostatečně pomůžou. Pokud ne, tak se bude dát vysekat čistící otvor vpředu vpravo, asi roura a měděné víčko. Uvidíme. udirna

A teď udící skříň. Stavění z cihel rovně není na první pokus vůbec snadné. Tady se snažíme zafixovat dvířka. udirna udirna Skříň je dvouplášťová, zvenku cihla a uvnitř šamot. Tady by se asi ten šamot dal ušetřit, kouř už tu není tak horký. No, aspoň to bude mít super tepelné vlastnosti, to jest: setrvačnost. udirna udirna udirna

Utěsnění spár a instalace vnitřního vybavení. Bylo moc dobře, že jsme to udělali dřív než střechu udírny. Otevřený přístup shora se hodil. Svítím si žárovkou vevnitř, ta tam ale nezůstane. udirna V zápalu nadšení jsme práci na poslední fázi zapomněli vyfotit, takže tyhle fotky jsou už začouzené z pozdějšího data. udirna udirna V desce je uprostřed stropu je díra na plechový vývod do roury. Foceno později ze spodu. udirna Tady je příprava na zaklopení stropu skříně. udirna A hotovo, je trochu vidět konínové koleno s klapkou. Ta klapka se tam moc hodí. udirna

9,8,7,6,5,4,3,2,1 ... zážeh! udirna A už to kouří! Tedy z komína, ten má jeden a půl metru a tah je parádní. Berka strašil, že až to bude kouřit všemi možnými spárami, tak si začne zpívat "my máme parní stroj, úžasné síly zdroj". Ale nikde nám to nečoudilo bokem.
O rourách jsem se dozvěděl, že jsou na jedné straně vyválcované užší, aby se daly zasounout do další roury. Koupil jsem si na to původně redukce, ale nejsou potřeba. Nasadili jsme roury tak, že zúžený konec je na horním konci. To má za následek, že kondenzát vyteče po stěně horní roury ven okolo té vnitřní. Nevím, jestli se to tak normálně dělá, ale je to fajn. Do venkovního kolene roury jsme dole provrtali malou dírku, aby případný další déšť nebo kondenzát v rouře nezůstával. udirna

A tady máme výsledky prvního uzení. Udili jsme sýr a maso. Udírna v těchto teplých měsících nechce jít pod 90 ℃, takže se sýr přilepil na látku. Maso jsme dělali spíš jako barbecue, bez naložení v láku, jen jsme ho nasolili. Udili jsme ho na 130 ℃ a za 3 nebo 4 hodiny jsme podávali na stůl. udirna Mám štípané dubové špalky z letošní zimy, příští rok budou sušší. Udit na studeno se ještě budu muset naučit. Jak udržet teplotu níž, uvidíme co v zimě. A jestli je při studeném uzení potřeba maso nakládat předem, ikdyž nám nejde o konzervaci uzením. Všechno se sní do týdne.

Další fotky v lepším rozlišení a detaily tady ve složce.

pátek, května 05, 2017

Jaro 2017

Drážďany rodina Kyšičky rodina rodina Vsetín rodina rodina rodina

úterý, ledna 31, 2017