neděle, října 30, 2005

Nové hnízdo

Už jsem v Praze týden a půl. Iva dokončuje ústupový manévr v Dublinu. Přiletí 12. listopadu v 16:10. Všichni se moc těšíme.
Mezi tím jsem bydlel u Lenky, Na Hřebenkách. Je to tam moc fajn. Celý první weekend jsem strávil vybíráním bytu a nakonec jsem pro nás vybral příjemnou 1+1 nad kinem Aero. Zatím je nevybavený a bude potřebovat vyladit detaily, ale je světlý, opravený a na dobrém místě. Stěhuju se dnes večer.
Fotky

sobota, října 15, 2005

Game Over

Takze jsme se rozhodli a jedeme zpatky do nasi milovane Prahy. Ma to nekolik duvodu, jeden je, ze se mi zatim nepodarila sehnat prace, kterou bych tady chtel delat, dalsi jsou ze je nam smutno po rodicich, kamaradech, dobrem jidle, pohodovem bydleni, prirode bez odpadku a plotu, kvalitni a levne doprave, kulture a literature v pohodove a krasne Praze. Proste uz se tady trosku trapime a za ty slibovane penize to nestoji. Trosku nas to mrzi, protoze jsme si nesplnili vsechno, co jsme cekali a taky jsme jeste neprocestovali 99% Irska. No proste vsude dobre, doma nejlip.

Poloostrov Howth

Lezi na severnim okraji Dublinske zatoky, je asi 6*8 km velky, s trojici kopcu uprostred. Mame to kousek od domu, takze pul hodinky autobusem. Nevedel jsem kde mame vystoupit, protoze jsem chtel videt hlavne jizni utesy a autobus jede po severnim okraji a konci nekde uprostred ostrova na miste jmenem Summit. Nakonec se to pozitivne vyresilo, protoze s nama atobusem jela banda skautiku a tak jsme se rozhodli, ze vedouci to urcite vedi nejlip a ze vystoupime s nima. Takze jsme dojeli az na Summit, ktery je na kopci nad jihovychodnim koncem ostrova. Smerem na jih je nadherny vyhled na Dublinsky zaliv, pristav, nakladni lode, a do dalky na trajektovy pristav Dun Laoghaire, Bray a Wicklowske hory nad Dublinem. Vyrazili jsme na prochazku po chodnickach, ktere vedou na utesy. S vyhledem na majak a more a skaly, parada. Zlakala nas cesticka dolu k mori k malicke plazi mezi horama, kde jsme si hrali s vlnama asi dve hodiny. Postupne prisel priliv a vody pribyvalo, takze kameny, na kterych jsme posedavali nazacatku, byly pod vodou. Kdyz jsme se nabazili more, pokracovali jsme chodnickem smerem ke stredu ostrova, kde jsou tri kopce a mezi nima velke golfove hriste s jezirkem uprostred. Pokochali jsme se novym vyhledem na zapad na Dublin, nasel jsem hriba, prodirali jsme se chvilku nizkym pichlavym porostem a nakonec dorazili do mestecka Howth, ktere je na severu ostrova.





Vylet do Enniskerry

Kdyz vynecham cestu autobusem, zacali jsme dobrym obedem v Enniskerry v hospode. Iva si dala nejaky vegetariansky kotlik a ja neco na zpusob bezpaprikoveho Irskeho gulase (irish stew). Koupili jsme si padesatku mapu casti hor mezi Dublinem a Wicklow. Vyrazili jsme po silnicce k vodopadum a nechali si slavny park Powerscourt na pozdeji. Trosku nas zase zradili ploty, ale nakonec jsme k vodopadu dorazili. Mala ricka nebo vetsi potok pada dolu z prudkeho asi 80 metru vysokeho svahu. Je okolo nej vybudovany docela prijemny areal, ale to znamena, ze se vybira vstupne. Velka cast vstupneho jde asi na parkoviste a ploty. Ale pozitivni aspon je, ze nekdo sbira odpadky, takze tam bylo hezky. Chvili jsme vahali jestli se nemame vydat jeste na dalsi prochazku mezi horami, ale nakonec bylo dobre, ze jsme to srabacky obratili na cestu zpatky. Zacalo se pripozdivat a tesne pred tmou jsme chytli stopa zpatky do Enniskerry. Takze jsme nakonec park nestihli, skoda. Sobotni vylet se ale vydaril.


pondělí, října 03, 2005

Sobotni vylet do Arklow

Tentokrat jsme jeli vlakem ze stanice Clontarf. Stanice je asi 15 minut chuze smerem na jihovychod pres ctvrt Marino. Marino je moje oblibea ctvrt. Vypada to, ze tam zijou konecne normalni lidi, potkavame tam normalni deti, neodhazuji okolo sebe tolik odpadku jako jinde. Ulice tvori symetrickou pavucinu okolo centralniho parku a je to moc utulna ctvrt. Taky nam tam jezdi autobus do centra cislo 123 kazdych 5 az 10 minut. Na jiznim konci ctvrt konci ulici Fairview, na ktere jsou nejake obchody, knihovna a dalsi park. A za parkem je to nadrazi, ke kteremu oklikou miri moje vypravovani. Doma jsem na mape nasel mestecko Wicklow a byl to puvodni plan vypravy. Na nadrazi nas ale prodavac listku presvedcil, ze v Wicklow sice nikdy nebyl, ale ze tam nic neni, protoze tam nikdo nikdy nejezdi a ze mame jet o par stanic dal do Arklow, ze je listek stejne ceny.

Protoze je to uz trochu dalka, vlak do Arklow nestavi na nasi stanicce, takze jsme nejdriv jeli osobakem do Bray. Tam uz jsme na vylete byli, ale nestihli jsme si projit mestecko. Meli jsme pres hodinu casu, takze jsme to v pohode stihli i s presnidavkou. V jidelne jsme si dali platek uzeneho, bramborovou kasi a dusene zeli, plus neco jako sachr se slehackou. Stale mne laka kopec nad Bray, na kterem jsme nebyli, doufam, ze si tam jeste vylezeme.

Potom uz jsme kvacili na vlak. Prvni usek cesty do Greystones uz znate z pesi prochazky, takze spousta tunelu na skalnatem utesu nad morem. Parada. Zbytek cesty z Greystones do Wicklow je vyhodnejsi koukat se na zelenou krajinu smerem na pevninu. Je lehce zvlnena pokryta polemi, pastvinami s dobytkem a golfovymi hristi. Z vlaku se na Wicklow zda zajimavy docela velky zeleny kopec u more, ze ktereho muze byt dobry vyhled, dalsi podrabnosti nevime, snad nekdy priste.

Zeleznice se zataci smerem na zapad, pryc od more a smerem do kopcu, aby mohla projet mesta Rathdrum a Avoca. Jede se nadhernou prirodou kolem reky Avoca. Sem bychom se taky chteli podivat. Za mestem Avoca je u reky nekolik kilometru dlouhy pruh golfoveho hriste. Bylo tam moc hezky a zivo. Potom uz se zeleznice i reka staci zpatky k vychodu k pobrezi. Na obzoru se zacina rysovat kostelni vez.

Prosli jsme ulici od nadrazi do centra a tahlo nas to na kopec na severu. Hlavni ulice vede od more na zapad, taze jsme vysli z mesta na zapade a uz jsme pokracovali. Bylo to napinave, protoze podle nasich zkusenosti muze kazda cesta skoncit plotem nebo zdi. Presli jsme pres most pres dalnici a zacalo to vypadat na prirodu, nachvilku se ztratil ostnaty drat kolem cesty a prisli jsme na rozcesti. Cesta uplne vpravo se ukazala po sto metrech jako cesta k oplocene pastvine. Takze jsme vybrali prostredni. Ta se po mirne svazite zatacce ukazala cestou do raje. Konecne jsme se po nekolika mesicich dostali do opravdove prirodni prirody.

Potucek, stromy, cesticky od zvirat a kytky. Po chvili jsme prisli k ceduli NEBEZPECNY MOST, vstup na vlastni nebezpeci. Par metru dal zacali cestu z obou stran lemovat huste stromy a kere, ktere vytvareli temny tunel okolo pesinky. Opravdu strasidelne, Iva se mne drzela jako by to bylo naposledy. Potom nasledoval stary dreveny most, s prohnilyma tramama a deskama. Cedule nelhala, bezpeci zivota ohrozeno. Nastesti byla cedule zastarala a nekdo udelal pres most chodnicek z novych lati a zabradli, takze jsme to prezili. Na druhe strane nas cekal znova strasidelny tunel z keru a stromu.

Nasli jsme znacku pro turisty a potkali pani se psem. Trosku sprchlo a nasli jsme skvely mostek. Pak jeste trojici na konich. Dalsi destova prehanka, svacina a zvuk strelby z lovecke zbrane. Pomalu jsme to chylili na silnicku zpatky k mestu. Na obzoru byla videt skalnata hora na pobrezi a vetrne elektrarny v mori. Chytli jsme stopa, chvilku jsme jeli za stadem dojnic a vyhodil nas na pobrezi u pristavu.

Kdyz jsme se vynadivali na lode ve vsech stadiich zivota, prosli jsme jeste jednou mestecko. Po ceste se k nam pripojil moc pekny, ale opusteny pes, ktery chtel byt nas. Nastesti na nej neopatrne zavolalo nejake dite, takze jsme se ho do zbavili bez kriceni a hrozeni. Protoze nas vlak jel v 20:30 a v Dublinu budeme pozde, udelali jsme si nakup. Pak uz jsme vyrazili na nadrazi. Byli jsme tam tak o 40 minut driv, a prijemy nadrazak nam otevrel cekarnu kde jsme slupli zbytek svaciny a kus nakupu. Cesta zpatky byla za tmy. Kdyz jsme doma spadli do postele, spali jsme jak kdyz do vody hodi.







Botanicka zahrada

Je nejlepsi misto v Dublinu, ktere jsme zatim videli! Nachazi se asi kilometr od domu, takze jsme vyrazili pesky. Protoze tem rostlinam nerozumim, nemuzu se ji obdivovat odborne, ale je tam hezky, uklizeno a ticho. Stravili jsme tam asi dve hodiny prochazkou parkem a prohlidkou skleniku. Krmili jsme toustem kaceny, ale hlavne polomacenou susenkou veverku. Prvni kousek jsme ji hodili na zkousku, kdyz na nas pul minuty uprene hledela. Druhy kousek uz si mrska prisla vzit primo z moji ruky. Nakonec si z pacicek olizala cokoladu. Za zminku tak stoji poruznu roztrousene zajimave umelecke predmety.



Blessington

Minulou sobotu jsme byli na výletě v Blessingtonu, který je na jihovýchod od Dublinu, na břehu docela velkého jezera. Vybral jsem ho proto, že tam jede autobus číslo 65 z Dublinského okresu. Cestou jsme projížděli Jobstown a dokonce i zastávku, na které jsme se vraceli z našeho úplně prvního Dublinského výletu. Potom už začali kopce a zeleň. Překvapilo nás, jak daleko se dá městskou dopravou dojet. Nevěděli jsme že autobus konci někde jinde než v Blessingtonu, do kterého jsme mířili, takže jsme jeli až na konečnou. Skončili jsme v nějaké obydlené křižovatce, která snad ani není na mapě. Naštěstí to řidič za pět minut obracel na cestu zpátky do Dublinu, takže jsme vystoupili správně v Blessingtonu. Po pravdě řečeno, je to taky obydlená křižovatka, ale aspoň tam mají hospody. Takže jsme se rozhlídli na hlavni ulici a vyrazili k jezeru. Jako obvykle žádné atrakce na břehu. Jezero je tentokrát, narozdíl od jezera v Mullingaru, posazené mezi kopci. Vyrazili jsme po silničce, která vede okolo jezera, směrem k mostu, který ho přetíná. Když jsme tam dorazili, začalo se kabonit počasí a byla trochu mlha, jinak bychom asi vyrazili podle směrovky Lake Drive, protože to vypadalo, ze tam bude z kopce pěkný výhled na celé jezero. Takže jsme to zase otočili a mazali do hospody na polívku. V hospodě měli bohužel teplé jenom pivo, takže jsme nakonec na polívku byli v kavárničce. Byla moc dobrá, pravděpodobně z dýní s trochou parmazánu a k tomu sladký domaci chleba s máslem. Pak jsme vymrzli při čekaní na autobus zpátky, protože měl 40 minut zpoždění.