úterý, srpna 30, 2005

Vylet do Mullingaru

V sobotu jsme se vykutaleli z postele trosku pozdeji nez jsme chteli, ale stejne to stalo zato. Na mape Irska u nas v pokoji jsme si vyhlidli dve mestecka na zeleznici smerem na zapad od Dublinu. Prvni z nich se jmenuje Maynooth a je to prvni mesto za Dublinem, druhe je Mullingar a lezi uz pekne daleko. Dulezita vlastnost obou mest a zeleznicni trati ktera nas s nimi spojuje je, ze vede celou cestu tesne vedle vodniho kanalu Royal Canal. Protoze nejsem turisticka brozura, neznam o nem zadne historky, ale je to velice prijemny kanal. Dulezite na nem je to ze okolo nej vede chodnicek pro chodce, po cele delce kanalu. Takze jsme se vydali k nejblizsi stanici mestskeho vlacku, ktery se jmenuje DART. Je to stanice Castlenock, ktera lezi mezi Blanchardstown village a Castlenockem, kousek zapadne od velikeho kruhoveho nadjezdu nad dalnicnim obchvatem M50, ktery jiste vidite na vasich mapach. Od naseho domu je to 15-20 minut chuze. Kdyz jsme tam prisli, uvideli jsme dav fotbalovych fanousku v klasickych modromodrych Dublinskych dresech, jak se tlaci na nadrazi. Takze jsme se rozhodli, ze s nima nepojedem a pockame na dalsi vlacek. Mezitim jsme zvladli ujit kolem kanalu dve dalsi stanice, Coolmine a Clonsilla.
Cesta kolem kanalu byla velice prijemna a lemovana sladouckymi ostruzinami. Tak jsme potkali sedeho capa, ale uletel driv nez jsme ho stihl vyfotit.


V Clonsille jsme si koupili zpatecni jizdenku az do Mullingaru, protoze do Maymooth, ktere je bliz, jeli vsichni ti fotbalisti. Takze jsme tam jenom prestoupili k nasemu velkemu udivu na oranzovy vlacek z poloviny minuleho stoleti, ktery nesl honosny napis "InterCity". Jelo se v nem dobre a stavel jen v mestecku velikosti Pecky, ktere bylo po ceste z Maynooth do Mullingaru jenom jedno. Vlacek celou cestu sledoval Royal canal, lehce zvlnenou a stoupajici krajinou. Stoupani ale asi nebylo velke protoze jsme nevideli moc vzdymadel. Kus za Maynooth se dokonce zacali ztracet ploty.



Do Mullingaru jsme prijeli neco po treti odpoledne a na nadrazi zjistili ze posledni zpatky jede v 19:59, takze mame spoustu casu. Mestecko velikosti Ceskeho Brodu je v dulku a kanal jej obteka podkovou otevrenou na jih. Okolo mesta jsou videt na mape jezera, coz byl duvod proc jsme mestecko vybrali jako cil nasi cesty. Nejdrive jsme prosli centrum, v podstate jedna hlavni rusna ulice. Potesilo nas jak je tam zivo, na to jake je to male mesto. U kostela nas pobavila hasicska svatba. Centrum jsme zvladli rychle a tak jsme se vydali okolo mesta cestickou kolem kanalu. Moc se nam libily mostky pres kanal.





Kdyz jsme obesli celou podkovu, chteli jsme si to namirit konecne k tomu jezeru, ktere jsme videli doma na mape Irska a potom i na mestske mape na nadrazi. Zeptali jsme se starsiho gentlemana a ten nam poradil: na prvnim kruhaku do prava a na druhem do leva. Dostali jsme se na cestu z mesta a vedeli jsme, ze to bude nejaky ne kilometr daleko, ale nebyli jsme si jisti kolik. Zeptali jsme se dalsiho cloveka a ten nam rekl, ze je to 7 mil a ze zacne prset, tak at si chytnem stopa. To jsme udelali a chytli nejakeho starsiho sedlaka s privesem na kone. Moc jsme si nerozumeli, ale vzal nas dovnitr a po chvilce cesty jsme vyrozumeli, ze on si mysli, ze na tehle ceste zadne jezero neni a ze je na druhe strane mesta. Tak jsme zase vystoupili. Na chodniku se nas ujmula pani se psem a rekla nam, ze jezero je mili a pul daleko a ze je to spravna cesta. Zbyvali nam tri hodiny do odjezdu vlaku, tak jsme to zkusili. Nakonec jsme to nasli. Jezero to bylo velike, ale ocekavane turisticke atrakce jako hospoda, lodicky, park a podobne se nekonaly. Uvital nas labutak a hejno kacen, dali jsme si svacinu a vydali se na cestu zpatky. Protoze uz nas bolely nohy, Iva chytla Irskeho zrzka v BMW a ten nas hodil zpatky do Mullingaru. Jeste jsme si posedeli v parku u kanalu a jeli vlackem domu. V Maynooth jsme zase prestoupili na DART a jeli ty dve zastavky, ktere jsme prosli pesky, na cerno az do Castlenocku.


Posledni tyden prazdnin

Obehali jsme nekolik pohovoru. Stale nic. Je to jako na houpacce, jednou jsi dole a jednou nahore. Vzdycky to chvilku vypada velice dobre a pak se to zase pokazi. Ale vazeny ctenar jiste chape, ze toto ma byt pribeh s happyendem, takze nezoufa. Ve stredu Iva uvarila chili con carne pro vsechny a moc jsme si pochutnali.

pondělí, srpna 22, 2005

Vylet do Bray

V sobotu jsme si udelali vylet do prvniho mesta mimo Dublin smerem na jih. Bray je pobrezni mestecko, trosku "lazenskeho" vzhledu. Prijeli jsme DARTem, necim mezi vlackem a nadzemnim metrem. Cesta byla velmi prijemna ve srovnani s autobusy. Z vlacku jsme vyrazili rovnou na pobrezi. Prosli jsme kolem restauraci a zjistili, ze to zatim neni nase cenova kategorie, usadili jsme se na lavicce na travniku a dali si svacinu. Neplanovane (pro nas) byla ve stejny den nad plazi v Bray letecka akrobaticka prehlidka, paradni. Potom jsme pokracovali po chodnicku vinoucim se okolo upati hory, smerem na jih od Bray. Stale jsme ocekavali, ze se cesta zacne stacet smerem k vrcholu hory, ale za kazdou dalsi zatackou se ukazal jen dalsi zaliv/udoli, ktere chodnice obchazel po vrstevnici. Bylo to moc prijemne, konecne to vypadalo jako priroda. Slunce, vyhled na more, lode, hory, okolo trati vlacku, plno tunelu. Po par kilometrech jsme nechali horu za sebou a krajina se zacala svazovat k mestecku Greystones. Na uboci byla obilna pole a more se zakusovalo do pisecneho brehu. Chvilku jsme blbnuli na plazi a vyrazili do Greystones na autobus domu. Protoze jsme meli zpatecni jizdenky na vlak z Bray a protoze nemame autobusy radi, prestoupili jsme v Bray zpatky na DART. Vylet byl paradni, mam spalenou ples a konecne taky pocit ze Irsko je krasne!



Hledani prace

V prubehu minuleho tydne jsem odpocival po Prazskem vykonu a resil jsem pohovory. Jeden skoncil neuspechem. Dalsi mam za polovinou jednani, zatim to vypada dobre. Posledni je ve stadiu pred osobnim pohovorem, taky ve velmi dobrem stavu. Iva bude mit v pondeli pohovor na misto ucetni/spravce. Jde nam to hledani pomalu, ale vyvyji se slibne.

Navsteva v Praze (dohanim zanedbany blog)

Druhy srpnovy tyden jsem stravil v Praze. Dostal jsem pozvani zucastnit se vyvoje APS.NET portalu pro jeden cesky penezni ustav. Bylo to zajimave a narocne. Bydlel jsem u sefa a pracovali jsme 14 hodin denne. Vylet byl taky prijemny, protoze jsem mohl v Cechach nakoupit koreni a vzit i ostatni veci, ktere se nam do kufru v prvnim kole nevlezly. Iva zustala v Dublinu. V prubehu tydne sepisovala wish-list (seznam prani). V sobotu jsme si v praci udelali volno a ja jsem zajel do Kolina a do Lhoty pro veci. Ve Lhote byl sraz cele rodiny. S moji zanedbatelnou podporou rodice sbalili vsechny veci do kufru. Kolinska babicka by byla nejradeji, abychom uz byli zpatky v Cechach. Za zminku jeste stoji domaci hruskovy kolac, ktery privezla Eva. Let tam i zpet byl prijemny. Privezl jsem dva bochniky sumavy, mnam. Prijel jsem totalne unaveny a cekaly nas dalsi ukoly.

sobota, srpna 13, 2005

Sama doma

Nikdá bych se byla nenadála, že budu týden sama v Dublinu. A hle, vydržela jsem to celých 10 dní. Žamba náhle ve čtvrtek 5.8. večer zavolal český ex-zaměstnavatel, že ho ve firmě moc potřebují a jestli by jim nemohl na pár dní přijet pomoct s novým projektem. Žambo byl z nabídky celý rozjařený a od té chvíle již byl hlavou v oblacích. V pátek odpoledne již se v oblacích vznesl celý spolu se dvěma prázdnými nejobjemnějšími zavazadly. A já začala sepisovat dlouhý seznam věcí, které přiveze z Čech. A k tomu znovu hledat práci. V pátek jsem totiž přišla o místo administrátorky. Kolem poledne se do práce přiřítila manažerka a oznámila mi smutnou novinu: slečna, která pracovala na mém místě přede mnou se rozhodla vrátit a šéf jí na to kývnul. Bylo mi to líto, zrovna ten den se mi práce dařila, už jsem rozuměla téměř všem telefonátům, prohlédla do struktury firmy, prostě rozkoukala se. Všechno špatné pro něco dobré, manažerka mi slíbila, že rozešle můj životopis i s vlastní referencí všem svým známým do hotelů a podobně. Pro své potřeby rozesílání žádostí o místo jsem si přes víkend vypracovala na sebe posudek ve stylu, jak jsem na měsíční(!) smlouvu pečlivě a zodpovědně pracovala pro jejich společnost. Ten jsem jí hned v pondělí poslala ke schválení. K mé radosti mi za dva dny na to přišlo poštou několik moc podařených posudků s hlavičkou firmy a vlastnoručním podpisem. V Čechách budou zaměstnavatelé mrkat na drát, až je dostanou do ruky!
Neklesám na mysli, něco brzo seženu. Už se mi ozvali 3 lidé, proběhly dva pohovory, na další půjdu příští týden.
Mezitím podnikám vlastní kroky k obohacení penězi. Spolubydlící Pepa vymyslel nový business: sbírání projetých jízdenek z autobusu. Automat vydávající jízdenky přímo u řidiče nevrací drobné. Vytiskne pouze na jízdenku částku, která má být vrácena a po odnesení do jediného autobusového centra ve městě na O’Connell Street (pražský Václavák) vyplatí úřednice dotyčnému částku v penězích. Irové o centy nemají zájem, Češi ovšem ano. Ve spojení s irským stylem odhazování odpadků na ulici se dá za den nastřádat několik takových jízdenek, většinou po 10-25 centech. Pepa tak již nasbíral přes dvě Eura, což je kilo rajčat. Rozhodla jsem se, že mu budu konkurovat a za včerejšek uloveno 45 centů, což je hlávkový salát.
Mejte se krasne,
DRUIDik

středa, srpna 03, 2005

Hello, tak je ze mne administrator na castecny uvazek (4,5 hodin denne 5 dni v tydnu). Pracuju pro uklidovou firmu, ktera ma hafo zakazniku a uklizecu (asi kolem 80) po celem Irsku. Ja obvolavam zakazniky a ptam se jich, jestli jsou spokojeni s uklidem a prijmam stiznosti. Pak ty stiznosti hlasim jednotlivym uklizecum, aby si dali priste bacha. Pak prijmam vsechny ostatni telefonaty a prebiram vzkazy pro sefku a sefa. Oba jsou mili (po prvnim dnu docela odvazne prohlaseni), sedime v jedne mistnosti, takze slysi moje anglicky "Sorry, I didin't understand, could you repeat it.." Nekterym volajicim neni skoro nic rozumet, takze sluchatko prilepene na uchu a fantazie, co asi tak muzou chtit. Mam dojem, ze jestli se nenaucim anglicky tady, tak uz nikde.
Mam smlouvu na 6 mesicu a pak se uvidi, jestli jsme si stale jeste sympaticti a v kladnem pripade by se hovorilo o vyssi mzde (ted €8/hod=neco malo nad minimalni mzdu v Irsku).
Prace se nachazi ve Finglasu, asi 20 minut jizdy autobusem, ktery stavi par kroku od domu i od firmy. To je na dublinske pomery luxusni spojeni.
BONUS: vedle nasi firmy je vyrobna kvasnic, kdyz jsme sli s Zambem z pohovoru, tak jsme dostali hrst drozdi na cestu. Ujistili jsme se, ze do obchodu se tento produkt nedistribuuje, takze budu muset sem tam na chlapky od vedle hodit usmev.
ik

úterý, srpna 02, 2005

Utery

Iva ma praci!! Podrobnosti zitra.

Víkend

V pátek jsme nakoupili zásoby před prodlouženým víkendem. První srpnové pondělí jsou zde banking holidays, tak aby nebyl hlad!
Postupně zkouším všechny druhy chleba na trhu, našla jsem jeden, který mi docela chutná, celozrnný. V Lidlu se dají koupit dobré marmelády s 50% podílem ovoce a levné maso. Kilo kuřecích stehen za 2.38 Eura. Lidl vůbec vede, páč nabízí sortiment převážně německé výroby, což už se alespoň trochu blíží českému. Mají tu naši oblíbenou Ekvádorskou 70% čokoládu za 1.5 Euro. Objevila jsem také mazadlo na způsob pomazánkového másla, bohužel na můj oblíbený tvaroh jsem doposud nikde nenarazila. Tvaroh se v angličtině řekne cottage cheese a jedná se o hrudky sýra v tvarohu, jak ho známe v Čechách . Klasická Madeta nikde. Zato mňam šunka z krůtích prs s 97% podílem masa. Zlobí nás sýr, Cheddar už nám leze krkem a do Eidamu dávají ledek.
Poté, co jsme první týden pobytu s nadšením koupili sladké bulky se sušeným ovocem a měli co dělat, abychom je nemuseli vyhodit, jsme se rozhodli, že tudy cesta nevede a rozhodli se spolehnout na vlastnoručně ukuchtěné dobroty. Koupili jsme plech do trouby na vlastní tvorbu. Problém ovšem nastal s výběrem mouky a ingrediencemi na koláč. Velké množství druhů mouk a směsí na chleba, hladké mouky a mouky celozrnné, různých mixů mouky s pečícím práškem nás už několikrát odradilo od koupě s odkladem na příště. I tentokrát jsem zmatená stála před regálem s přípravky na pečení a snažila se zkombinovat cenu s kvalitou, již odhodlaná něco koupit a vyzkoušet. Najednou mě někdo chytil za paži. Veselá irská bábi na mě hned spustila svou hatmatilkou. Chci-li prý upéct chleba? Vysvětlila jsem jí, že nechci chleba, ale sladký koláč. S nadšením se pustila do vysvětlování, která mouka se na co hodí a našla mi dosud utajený pečící prášek. Když se ujistila, že vše chápu, rošťácky se mnou zacloumala ve stylu „to si dáte dobrotu, viďte!“ a odešla. Riskli jsme tedy jednu z mouk a v neděli jsem upekla sušenky (no jo, původně měl být ten koláč, ale mouka se chovala nezvyklým způsobem, chce to ještě vychytat). Žambo otestoval na kuřatech gril v troubě, dopadlo to výborně.
Nejen jíme, ale také se vzděláváme čtením z knihovny půjčených knih (v angličtině), beletrií i odbornými texty. Půjčila jsem si knihu o Public Relations, čte se dobře a baví mě velice. Žambo, velký čtenář, sjíždí jednu anglickou knihu za druhou a libuje si, že rozumí knihám, kterým před pár lety nerozuměl.
Rádi bychom chodili na větší a častější procházky, zvlášť když neprší, je člověku líto být zavřený doma. Okolí je ale oplocené a zabordelené odpadky. Ještě jsme si nezvykli.
Na jedné z procházek jsme zabruslili k místnímu Aquatic centru. Vypadá lákavě, tobogány, skluzavky, bazény. Výhoda je, že Irům sport nic neříká (nebo mají tlouštíci zákaz vstupu?) a vodní centrum tak bylo v sobotu odpoledne poloprázdné. Aquatic centrum se tak dostalo na seznam položek, které si dovolím zafinancovat z první výplaty. Už je jich docela dost, budem potřebovat velké prémie!