čtvrtek, července 28, 2005

Kontakty

Bydlime na adrese: 84 Sheep Hill Avenue, Blanchardstown, Dublin 15, Ireland. Mame irske telefoni cisla Iva: +353 85 1388165, Zamboch: +353 85 1386121. Maily cteme na: pavel (tecka) savara (zavinac) gmail (tecka) com a na iva (tecka) khaylova (zavinac) gmail (tecka) com . XML feed na nas denicek je http://zamboch.blogspot.com/atom.xml

Streda a Ctvrtek

Ve stredu dalsi pokus o mistni prochazku. Zase ploty. Ve ctvrtek hodne prsi. Pozitivni zprava je ze se mi ozval clovek na inzerat, pozval mne na interview. Rozhovor trval asi 30 minu, byl prijemny a poslal moje CV s doporucenim do firmy ! Tak uvidime.

středa, července 27, 2005

Pondeli a Utery

V pondeli bezna rutina. V utery dopoledne tezka deprese. Prisel do pis z banky, ze mi neotevrou ten ucet, protoze smouha na adrese. Taky mne ani nepozvali na pohovor do firmy, ktera mi pripadala velmi nadejna. Abychom se vzpamatovali, udelali jsme si odpoledne vylet do Steapaside a Sandyfordu, kde jsme mneli bydlet u polaku. Jeli s nama Jana a Pepa. Cesta autobusem byla dlouha, ale vyplatila se. Obe ctvrti lezi pod nejvyssim kopcem v okoli, jsou trosku hezci nez ty ostatni a je tam vic zelene. Domy jsou taky vsecky podobne. Vyrazili jsme na kopec. Vyhled byl uzasny, priroda taky. Fotky dodam pozdeji. Dusevne nam to udelalo dobre, ale fyzicky nas na ceste zpet zmohl autobus a asi horko. Hrozne mne rozbolela hlava.

pondělí, července 25, 2005

Sobota a Nedele

Cetli jsme knizky a koukali na filmy. V nedeli jsme byli na "prochazce". Vyrazili jsme smerem kde jsou videt na mape nezasavene plochy a ocekavali prirodu. Dopadlo to tak, ze jsme sli uzkou klikatou silnici, bez chodniku. Okolo byly vsude vysoke ploty nebo zdi, nebylo tam moc videt za zatacku, takze pri te rychlosti kterou vsichni jezdili byl div, ze nas nikdo neprejel. Jsme z toho trosku smutni, protoze kde jsou ploty a nejsou chodniky, tam se na prochazky chodit neda. Jedine snad do parku, ale tam je moc ostatnich lidi. Takze doufame ze v jinem meste nebo v jine ctvrti to bude lepsi. Co se tyka zelenosti zeleneho ostrova, tak se zatim projevuje jen na druhe strane plotu.

sobota, července 23, 2005

Postrehy odtud

Zkusim zapsat nejake srovnani Dublinu a Prahy. Prvni co mne napada je doprava, je tady draha, pomala, a vsechny cesty hromadne dopravy vedou pres centrum. Takze pokud je zacpa, urcite vas nemine. Druha vec je neporadek a ohledy k zivtnim prostredi. Jeste jsem nevidel kontejner na trideny papirovy a plastovy odpad. Kontejnery na sklo jsou na celem sidlisti s nekolika stovkami domu pouze u komunitniho centra. Vsichni jezdi autem, protoze cena benzinu vzhledem k hodinove mzde je smesne mala. Cena bezinu je smesne mala i vzhledem k cene jizdenky na hromadnou dopravu. Dalsi postreh jsou domy. Bydlime v chude ctvrti, ale ostatni ctvti ktere jsme videli nejsou moc jine. Domy jsou vsechny skoro stejne, tenke vnejsi steny, jednovrstve okna, vnitrni steny naseho domu jsou ze sadrokartonu. Elektroinstalaci jsem zatim nezkoumal, vodovody jsou udelane mizerne, odpady z kuchyne jsou vedeny po vnejsi strane domu, protoze skoro nikdy nemrzne, nepopraskaji. Ceny domu jsou od €180K do €350K. Nevim jestli jsme to psali, ale nas dum je plne vybaveny, pracka, zehlicka, susicka, mikrovlnka, trouba, gril, plynovy sporak, konvice na vodu, televize, lednicka, mrazak, vysavac, zehlici prkno, hrnce, panev, talire, pribory. Albert, nas domaci, nam ve ctvrtek privezl satni skrin na raminka, stul a zidlicky na pocitac do obyvaku, skladaci susak na pradlo a zrcadlo. Uz nam chybi ke stesti jenom vesak na kabat a botnik do chodby. Zajimava je i politika a spolecnost. Politika se projevuje vhazovanim letaku a novim politickych stran do schranky. Dokonce zname telefonni cislo na naseho senatora a poslal nam dotaznik o tom co nas zlobi. Jinak tady pekne funguje knihovna a urednici na FAS coz je urad prace byli taky v pohode. Je tu divadlo a detske krouzky, ktere se castecne odehravaji v knihovne. Mesto se taky stara o sekani travniku, jsou o dost hezci nez u nas, nebyt tech odpadku. V nasem sidlisti je taky skola, kostel a spolecenske centrum. Je tam i krouzek pro mlade katolicke skauty. Myslim ze bohatsi ctvrti nebudou mit takovy neporadek na ulici a taky tam bude mozna mensi hluk a obcas i smrad. Jeste srovnani Telefomu a Eircomu, je to stejna pakaz.

Patek

Byli jsme v bance zaridit mi ucet, protoze konecne mame vse co je treba. Je to "ID with photo" a "proof of address", ktere spociva v tom ze donesete skoro libovolnou obalku s vasim jmenem a adresou, kterou dorucila posta. V nasem pripade to je papir na kterem je PPS. Takze jsme naklusali do banky a tam jsme narazili. Na dopise s PPS je za mym jmenem smouha od tiskove barvy. Takze pokud se urednik snazi co nejvice vyprudit zakaznika a da si tu praci, muze videt ze se jmenuju PavelI. Nastesti se Ive podarilo ukecat urednici ze smouha vypada jinak nez I v patkovem fontu, tak nam rekla ze to teda zkusi poslat do centraly, jestli to projde. Uvidime za 5 dni. Jinak jsme si koupili konvici na caj a plech do trouby.

Ctvrtek

Ve ctvrtek jsem konecne dostal svoje PPS number. Jeste stejny den jsem si vyridil prukazku do knihovny na knizky. Taky jsem objednal zavedeni telefonni linky do naseho domu. Uvidime jak se to vyvine, zavedeni je *zdarma ale nevimna jak dlouho budu muset podepsat smlouvu nebo co bude stat jeji zruseni.

pátek, července 22, 2005

Postřehy odjinud

Dlouho plánovaný a vytoužený cíl Irsko a Dublin konečně nabyl reálných rozměrů. Už pohledem z letadla nás ostrov vítal svou zelenou barvou. Příroda pro nás byla jedním z hlavních důvodů, proč se do této země těšit. Představa upraveného ostrova plného přírodních krás nás naplňovala až do příjezdu. Po vystoupení z letadla a prvním kontaktem s irskou pevninou jsme však pochopili, že v průvodcích a televizních dokumentech autoři značně přehánějí. Zelená je normální zelená a v Dublinu je jí stejně hojně jako v Praze. Po českých ulicích se ale neválí tolik odpadků. Kamkoliv tvé oko padne, uvidí prázdné sáčky od chipsů, obaly od zmrzliny, plechovky od piva. Když k tomu přidáme klasický irský větřík, lehce se stane, že se sem tam nějaký ten odpadek zatoulá i k nám na dvůr a z člověka se pak stává bufeťák. My zatím jdeme proti proudu a vyhledáváme odpadkové koše, pokud chceme něco vyhodit. Jsme podivíni nejen chováním, ale i vzhledem. Jsme moc hubení, až vychrtlí. Již během naší první procházky městem nás to bilo do očí: mnoho tlustých lidí. Pro fotky 150 kilových občanů s hamburgerem či velkou zmrzlinou v ruce nemusíme jezdit až do Ameriky. Není to nadsázka natož legrace. Tlouštíci se před nákupním centrem těžce sunou z auta, aby výhodně nakoupili několikakilové pytle předsmažených pomfritů, litry coca coly, balíky sušenek a různých polotovarů. (Vando, tady bys kariéru neudělala, ještě jsem nezahlédla jediné fitko). Zato my máme s nakupováním problémy. Inspirovat se místní kuchyní, tedy pojídat věčně hranolky s octem, se nám nechce. Rádi vaříme chutně a zdravě. Zde jsme pohořeli na koření. Výběr je omezený, mnoho v Čechách běžných druhů jako bobkový list, majoránka, chilli, nové koření, není k dostání. Setkáváme se jen s kořenícími směsmi na pizzu, špagety a podobně. Zatím jsme sehnali pepř a v jednom krámku s baltskými výrobky kmín a červenou papriku. Vzpomínáme na naši ošatku plnou všech možných chutí a vůní, proč jsme si ji jen nepřivezli s sebou?
Ceny a přepočítávání z Eur na Koruny není vůbec zábava. Je tu o něco dráž, v průměru asi o 50%. Drahé papriky (o levných a hlavně dobrých bílých si necháváme zdát) a rajčata nás nepřekvapily, ale 1 euro (30 Kč) za kg obyčejné cibule? Stejná cena za hlavu celeru a zelí? (Babi, tady zelí se špekem není jídlem chudých. Nemluvě o tom, že špek tady neprodávají, uspěli jsme opět v jednom ruském obchůdku).
Chleba bez komentáře (Gábi, jak dlouho se to dá vydržet?).
Zato tu mají pořádné mléko, má 3.7 tuku a chutná náramně. Mléko s označením „light“ je naše polotučné a taky dobré. Odstředěné neznají. Máslo, které není označené „unsalted“ je solené a též je dobré. Výborné jsou taky bílé jogurty, ale není v nich výběr, z celého regálu ovocných je jeden bílý.
Zatím se tedy držíme a vaříme si to svoje po česku a je nám dobře. Snad se z nás nestanou do roka bečky!

čtvrtek, července 21, 2005

Středa

Iva si vyřídila plnou průkazku do knihovny. Půjčili jsme si knihy. K objědu jsme měli kuře na broskvi a hrášku s bramborem, mňam. Moje PPS stále nic, ohledně práce žádné novinky. Zlata je dnes na výletě za prací, večer volala, že je všechno OK. Večer jsme s Pepou a Janou hráli Vraha, bylo to fajn.

středa, července 20, 2005

Prace a zivot v Dublinu

(Uvaha) Dublin je plny Polaku, Slovaku, Cechu, cernochu, Arabu a sem tam nejakych Iru. Je to proto ze jsou prazdniny a vsichni prijeli vydelat PRACHY. Minimalni mzda je totiz €7.65 za hodinu hrubeho. To je 30*20*8*7.65=36720 pred zdanenim, to vypada jako velke cislo. Nemaji tuseni jak to maji s danemi udelat. Vetsina lidi se uchazi o nekvalifikovanou praci, protoze bud neumi anglicky nebo jsou prazdniny prilis kratke, nebo proste zadnou kvalifikaci nemaji. Na nas vsech profituji pracovni agentury, ktere vas sem za penize privezou a ubytuji vas. Cena se pohybuje okolo €10 za den a osobu, coz je OK, pokud mate praci. Tu vam agentura za penize taky "pomuze" sehnat. Pomoc spociva v tom ze vam napisou uplne falesny zivotopis plny 5ti a 10ti letych zkusenosti jako barman, pokojska, nebo v oboru jaky si myslite ze budete delat. Zamestnavatele se nekdy chyti a pak se divi ze nic neumite a za par dni vas vyhodi. Problemy jsou take pokud se nedokazete dost dobre domluvit po telefonu o tom kde je interview, jake jsou podminky, nebo neznate mistni pracovni pravo. Je dobre se aspon teoreticky pripravit uz doma. Jinak vrabci stebetaji ze s koncem prazdnin bude lip. Vsichni se snazi prezit co nejdele, aby az bude zas dost prace nasli i neco pro sebe.

Pondeli a Utery

V pondeli jsme byli v knihovne a odpovidali na inzeraty. K veceri jsme meli konecne maso, doufam ze bude Kolinska babicka klidnejsi. Jinak jsme nedelali nic duleziteho, vecer jsme koukali na film Piano pro zlepseni nasi anglictiny bez titulku. Zlata si dohodla praci v kuchyni na druhem konci ostrova, jede ve stredu na pohovor, trochu se boji. V utery jsme obligatne byli v knihovne a ja jsem mel telefonni rozhovor s nejakou agenturou. Bohuzel jsem neporozumel, kdo to byl, ale zbytek rozhovou byl snad OK. Snad se jeste ozvou. Vecer mi volala Susan z agentury, se kterou uz jsem jednal v Cechach. Poslala muj zivotopis do dalsi firmy, drzte mi palce. Iva taky rozesila CVcka vsude mozne a uz i telefonovala do agentury pro hostesky. Ive uz prislo PPS (Personal Public Service) number, ja stale cekam. Tohle cislo je dulezite pro otevreni uctu v bance, placeni dani, pojisteni a dalsi veci. Prvne jej vyuzijeme zitra, protoze se Iva stane plnohodnotnym clenem knihovny. Zatim mame je docasne prukazky na internet, na ktere se nedaji pujcovat knihy. Objednal jsem zavedeni telefonni linky k nam do domu, prvni krok k internetu. Je to trochu dobrodruzstvi, protoze nevim, na kolik mesicu budu muset podepsat smlouvu. Vecer jsme koukali na Bonda007 a cetli si Pratchetta.

pondělí, července 18, 2005

Neděle

Ráno po snídani jsem udělal vajíčkovou pomazánku na svačinu. Potom jsme si dali k obědu špagety s rajčatovou omáčkou, česnekem a sýrem. Pak jsme vyrazili pěšky svižným tempem do Phoenix Parku. Je to asi 6km na začátek parku. Park se rozprostírá na 15ti akrech. Východní část je propletena silnicemi, po kterých jezdí auta! Pak nemají být Irové tak tlustí. Jinak louky a krásné stromy. Uprostřed je amercká ambasáda a ještě nějaké další oplocené rezidence. V západnější části, která je blíž k centru, jsme viděli hřiště na polo, to je hra s koňmi a holemi a míčkem. Podle toho jak jsme hru viděli, si myslím, že se musí dát něco jako gól. Pak jsme šli okolo zoo. Nakonec jsme přišli do části, která nám připadala jako normální park. Posečená tráva, květinové záhony a psi a lidi na trávníku. Pak jsme byli v centru, nakoupili jsme v Tescu a jeli autobusem domů. Pěsí trasa cca 12 km. K večeři zelí s chlebem.

Sobota

Stavili jsme se v knihovně, ale neměli jsme rezervaci, tak z toho nebylo nic. Plán bylo zajet si na Jih, kde se vzpínají jediné kopce v dohledu. Sedli jsme na 39ku a jeli do centra. V autobuse jsme mluvili s Čechem Viktorem, byl trochu hovado, ale myslel si že je bůh. V centru namátkou jsme nasedli na 77mičku, která nás hodila až na konečnou v Jobstownu, na jihu, pod kopcema. Cestou na kopec jsme šli okolo golfového hřiště, trávník byl parádní. Tenká silnička šplhala na kopec cca 300 m vysoký. Cestou nám zatavil nějaký člověk, protože nepochopil, proč jdeme pěšky. Všechny okolní pozemky byly rozdělené a oplocené. Na některých stály luxusní sídla. Vyběhnul na nás pes, Ivu chytla alergie na něco, co kvetlo a celou cestu jí teklo z nosu, jak z okapu. Dublin je placka, viděli jsme v dálce věžák Blanchardstownu, aspoň si to myslím. Taky bylo vidět moře. Za vrcholkem kopce byl výhled do zvlněné krajiny podobné Beskydám. Moc hezké. Cestou dolů jsme šli jinou silničkou a nasbírali jsme si lesní jahody a čtyři maliny. Pak jsme 40 minut čekali na autobus. Přijel těsně před tím, než jsme to vzdali. Hodil nás do Tallaght, chtěl jsem se cestou domů vyhnout centru, jet po západním okraji města a vyzkoušet, co autobusy dokážou. Jeli jsme 65,76B,76,210,78A které nás jen posunovali dál na Sever po trase 76A, který, jak jsme později zjistili, už ten den nejel. Takže jsme stejně museli do centra, alespoň jsme si koupili chleba a zašli na hodinu internetu do kavárny. Našli jsme ukrajinský obchod, kde měli kmín a slaninu. Domů jsme přijeli totálně unaveni v něco po desáté. Snědli jsme zbytek polívky a odpadli.


Čtvrtek a Pátek

Ve čtvrtek a v pátek byla nízká hladina událostí. Hlavní cíl byl najít přístup na internet na WiFi hotspotu zdarma. Ve čtvrtek jsme hledali v Blanchardstownském nákupním centru. Našli jsme Eircom, 3G a další, ale všechno zablokované. Iva si koupila SIMku taky od Meteoru. Potom jsme nakoupili, šli do knihovny, na internet a domů. Večer jsme šli na procházku na sever, kolem technologického parku. V pátek to bylo podobné, jeli jsme do City hledat Wifi hotspot zdarma, speciálně do Castle Beatty Library, dostal jsem se do sítě, ale neprošel jsem přes gate a DNS. Potom jsme šli k moři, cestou jsem objevil hotspot od Bitbuzz, fungoval parádně, ale chtěli okolo 15€ na hodinu. U moře jsme nasbírali mušle a pozorovali speciální bahení efekt, který vytváří "provázky" z písku. Pak jsme jeli 2kou domů s přestrupem na 38ku na O'Connoll. Nakoupili jsme zeleninu a k večeři byla polívka. Do půlnoci jsme si povídali se Zlatou, Pepou a Janou o politice, Izraeli a komunistech.

čtvrtek, července 14, 2005

Středa

Po snídani jsme společně se Zlatou šli na FAS a vyřídit PPS number. Obojí OK. Potom jsme šli zkusit založit účet do banky AIB, přišli jsme pozdě, otevírání účtů pouze od 10:00 do 11:45. Zkusíme ve čtvrtek znova. Potom nakup SIM karty a kreditu od Meteoru za 20€. Potom rozhovor v krámku 3G a zjištění že v našem domě není zavedená pevná telefonní linka, takže internet po telefonu nebude. Zkusíme ještě kabelovou televizi NTL. Půlhodinka v knihovně, dají se používat CDRom, takže si vypálíme CVčka a fotky a zkusíme to ve čtvrtek uploadnout na inet. Nákup, cesta domů, objed, pokus rozchodit inet přes GPRS. Večer příjemná diskuze o studiích Pepy a Jany, o komunistech se Zlatou. Pepa dostal práci portýra v hotelu, od pondělí. Do noci jsme psali Ivě životopis.

Úterý

Časné vstávání zajistilo sluníčko. Po společné snídani společný odchod směr Blanchardstown center, do FAS. Po opuštění spolubydlících již sami postupně procházíme obchody. Omrkáváme ceny a nabídku především potravin. Jak je to s chlebem, největším strašákem ještě před odjezdem? Celé regály toasťáků a o dost méně klasiky. Našli jsme ale přece jen jeden dva, který se na pohled blížil chlebu, ještě nutno otestovat. Nákup svačiny v Lidlu, ceny jídla 130-160% proti Praze. Ve Sparu si kupuju noviny. KFC 2x tolik co v Praze, vynecháváme. Potom velké nákupní centrum, něco jako Zličín nebo Černý most. Všechno, fastfood, banky, telefoní operátoři, bary, drogerky, lékarny, samoobsluha, hračkářství, cestovky, boty, oblečení, prostě všechno. Stále nemůžu sehnat adaptér z britské sítě na českou. Ptám se na podmínky v bankách a beru si spoustu letáků. Taky letáky od mobilních operátorů. Odcházíme do knihovny a potkáváme Zlatu, pomáháme s tiskem emailu a za odměnu dostáváme 45 minut internetu. Iva hledá práci na netu a já projížním noviny v knihovně. Podařilo se mi pokecat s knihovnicí, co byla v Českých Budějovicích. Poradila mi, jak zařídit průkazku na 2x55 minut internetu zdarma a bez PPS. Odjíždíme down-town na horním patře double-deckeru! Iva po půl hodině jízdy zelená. Vystupujeme na mostě a pokračujeme přes Temple Bar a Triniti College na O'Connell. Hledáme trh a autobusaře. Kupujeme 6 x 5ti-denní jízdenky na bus za 75€. Kupuju si další noviny. Snažíme se dostat zpět. Nevíme čím jsme přijeli a nemůžem najít zastávku 38čky. Nakonec jedeme 39kou kousek vedle. Zácpa a vedro, chaos a zmar, doprava je hrozná. Večerní nákup jídla, základních potravin a drobností za 20€. Pozdě ale přece, schůzka s Albertem, Slovákem který má nastarosti náš dům. Podepisuje nám smlouvu o depositu a nájemném. 70€ na osobu a týden, 70€ deposit na osobu. Opravil vodu, zámek, slíbil šatní skříň (zatím pouze skříň policová). Dostali jsme potvrzení že tu budeme rok bydlet, budeme ho potřebovat na PPS a banku. Sprchuju se a vaříme k večeři rizoto, zn.plný kotel, ať zbyde i na zítra. Zlata je vegetariánka.

Pondělí

Ráno jsme zabalili kufry a zažili chvíli paniky, že je neuneseme. Na letiště jsme dorazili včas, letenky byly v pořádku. Naše zavazadla měla 15kg nadváhu, stálo to 2700Kč. Rozloučení proběhlo klidně. Celní a pasová kontrola pro občany EU byla formalita. Scanování mého příručního zavazadla bylo napínavější, protože bylo plné počítačového vybavení, dat a notebooku. Let byl příjemný, ikdyž jsme startovali z deštivé Prahy. Čekání na občerstvení se podobalo čekání na Godota. Přistání do naprosto vyjímečně horkého Dublinu. Zavazadla vpořádku, roaming funguje, SMS domů. Letiště designem zamrzlo v roce 1960, žádná klimatizace. Cesta projistotu taxíkem za 30€ do Blancherstownu v pohodě, užili jsme si left side ride. Dveře nám otevřela naše spolubydlící paní Zlata. Vychutnala si mě a nechala mě se představit v angličtině. Je z Prahy, shání pomocné práce. Anglicky mluví s obtížemi. Později přišli Jana a Pepa. Studenti VŠE v praze a práva v Brně. Jinak ze Znojma. Hledají pomocné práce.
Po seznámení jsme dostali úvod do Dublinu. Mapa, doprava, autobus 38, jízdenky, ceny. City center: O'Connel street, špice=navigační bod, trh, obchody, autobusová kancelář. Blancherstown centrer: knihovna, fas, PPS number, obchodn9 centrum Penney's. Povídání o hledání práce.
V koupelně hrozný zážitek, pouze studená voda, ale to není to nejhorší, nějaký hrozně hlučný mixér vody do sprchy, cloumá celým barákem. Taky v umyvadle a vaně jsou kohoutky na teplou a studenou zvlášť, nelze si naštelovat teplotu vody, fakt divný. Pokoj je malý, oranžový, sádrokartonový, ale příjemný. Stěhujeme k sobě postele, vybalujem spacáky. Dobrou noc nám dává kočka která leze po zídce mezi domy.

středa, července 06, 2005

Balení a stěhování

Už druhý den balíme. Sehnali jsme spoustu krabic od banánů, nejlepší bedny má Chiquita, je to přece jenom značka. Jinak jsme doteď nevěděli, že máme tolik věcí. Iva tlakuje kufry do Irska na 10 atmosfér, doufáme, že v letadle nevybuchou.

úterý, července 05, 2005

O letenkách

Jak už jsem napsal posledně, měli jsme letět 11.7. v 10:10. Bohužel se mi podařilo udělat chybu při vyplňování variabilního symbolu platby, přehodil jsem dvě poslední číslice. Když se letenková firma ozvala poslední den splatnosti v pátek 15:00, začalo rodeo. Prvně jsem si myslel, že zase spořitelna poslala peníze s několikadenním spožděním, takže jsem řekl, že to zkontroluju a volal do ČS. Vše bylo v pořádku, peníze odešly již ve středu a operátor mi pomohl odhalit chybu var. symbolu. Volám zpět do letenkové společnosti, že jde jen o špatné spárování platby, slečna řekla, že neví co s tím a že se ozve. Neozvala, odešla v 16:00 domů a rezervace vypršela. Konec dobrý, všechno dobré. V pondělí jsem telefonoval znova a řádil jako blázen, nakonec to vyřešil obchodní ředitel, dražší ale pozdější letenky a rozdíl doplatí slečna, která chodí domů včas. Ještě nám ale stále neposlala přesné detaily nového letu, doufám, že už to bude v pořádku.

pátek, července 01, 2005

Promoce

Hurá Iva byla s vyznamenáním promována na bakaláře!