pondělí, října 03, 2005

Sobotni vylet do Arklow

Tentokrat jsme jeli vlakem ze stanice Clontarf. Stanice je asi 15 minut chuze smerem na jihovychod pres ctvrt Marino. Marino je moje oblibea ctvrt. Vypada to, ze tam zijou konecne normalni lidi, potkavame tam normalni deti, neodhazuji okolo sebe tolik odpadku jako jinde. Ulice tvori symetrickou pavucinu okolo centralniho parku a je to moc utulna ctvrt. Taky nam tam jezdi autobus do centra cislo 123 kazdych 5 az 10 minut. Na jiznim konci ctvrt konci ulici Fairview, na ktere jsou nejake obchody, knihovna a dalsi park. A za parkem je to nadrazi, ke kteremu oklikou miri moje vypravovani. Doma jsem na mape nasel mestecko Wicklow a byl to puvodni plan vypravy. Na nadrazi nas ale prodavac listku presvedcil, ze v Wicklow sice nikdy nebyl, ale ze tam nic neni, protoze tam nikdo nikdy nejezdi a ze mame jet o par stanic dal do Arklow, ze je listek stejne ceny.

Protoze je to uz trochu dalka, vlak do Arklow nestavi na nasi stanicce, takze jsme nejdriv jeli osobakem do Bray. Tam uz jsme na vylete byli, ale nestihli jsme si projit mestecko. Meli jsme pres hodinu casu, takze jsme to v pohode stihli i s presnidavkou. V jidelne jsme si dali platek uzeneho, bramborovou kasi a dusene zeli, plus neco jako sachr se slehackou. Stale mne laka kopec nad Bray, na kterem jsme nebyli, doufam, ze si tam jeste vylezeme.

Potom uz jsme kvacili na vlak. Prvni usek cesty do Greystones uz znate z pesi prochazky, takze spousta tunelu na skalnatem utesu nad morem. Parada. Zbytek cesty z Greystones do Wicklow je vyhodnejsi koukat se na zelenou krajinu smerem na pevninu. Je lehce zvlnena pokryta polemi, pastvinami s dobytkem a golfovymi hristi. Z vlaku se na Wicklow zda zajimavy docela velky zeleny kopec u more, ze ktereho muze byt dobry vyhled, dalsi podrabnosti nevime, snad nekdy priste.

Zeleznice se zataci smerem na zapad, pryc od more a smerem do kopcu, aby mohla projet mesta Rathdrum a Avoca. Jede se nadhernou prirodou kolem reky Avoca. Sem bychom se taky chteli podivat. Za mestem Avoca je u reky nekolik kilometru dlouhy pruh golfoveho hriste. Bylo tam moc hezky a zivo. Potom uz se zeleznice i reka staci zpatky k vychodu k pobrezi. Na obzoru se zacina rysovat kostelni vez.

Prosli jsme ulici od nadrazi do centra a tahlo nas to na kopec na severu. Hlavni ulice vede od more na zapad, taze jsme vysli z mesta na zapade a uz jsme pokracovali. Bylo to napinave, protoze podle nasich zkusenosti muze kazda cesta skoncit plotem nebo zdi. Presli jsme pres most pres dalnici a zacalo to vypadat na prirodu, nachvilku se ztratil ostnaty drat kolem cesty a prisli jsme na rozcesti. Cesta uplne vpravo se ukazala po sto metrech jako cesta k oplocene pastvine. Takze jsme vybrali prostredni. Ta se po mirne svazite zatacce ukazala cestou do raje. Konecne jsme se po nekolika mesicich dostali do opravdove prirodni prirody.

Potucek, stromy, cesticky od zvirat a kytky. Po chvili jsme prisli k ceduli NEBEZPECNY MOST, vstup na vlastni nebezpeci. Par metru dal zacali cestu z obou stran lemovat huste stromy a kere, ktere vytvareli temny tunel okolo pesinky. Opravdu strasidelne, Iva se mne drzela jako by to bylo naposledy. Potom nasledoval stary dreveny most, s prohnilyma tramama a deskama. Cedule nelhala, bezpeci zivota ohrozeno. Nastesti byla cedule zastarala a nekdo udelal pres most chodnicek z novych lati a zabradli, takze jsme to prezili. Na druhe strane nas cekal znova strasidelny tunel z keru a stromu.

Nasli jsme znacku pro turisty a potkali pani se psem. Trosku sprchlo a nasli jsme skvely mostek. Pak jeste trojici na konich. Dalsi destova prehanka, svacina a zvuk strelby z lovecke zbrane. Pomalu jsme to chylili na silnicku zpatky k mestu. Na obzoru byla videt skalnata hora na pobrezi a vetrne elektrarny v mori. Chytli jsme stopa, chvilku jsme jeli za stadem dojnic a vyhodil nas na pobrezi u pristavu.

Kdyz jsme se vynadivali na lode ve vsech stadiich zivota, prosli jsme jeste jednou mestecko. Po ceste se k nam pripojil moc pekny, ale opusteny pes, ktery chtel byt nas. Nastesti na nej neopatrne zavolalo nejake dite, takze jsme se ho do zbavili bez kriceni a hrozeni. Protoze nas vlak jel v 20:30 a v Dublinu budeme pozde, udelali jsme si nakup. Pak uz jsme vyrazili na nadrazi. Byli jsme tam tak o 40 minut driv, a prijemy nadrazak nam otevrel cekarnu kde jsme slupli zbytek svaciny a kus nakupu. Cesta zpatky byla za tmy. Kdyz jsme doma spadli do postele, spali jsme jak kdyz do vody hodi.







1 komentář:

houmr řekl(a)...

Hej Zambochu, tak s tim animovanym gifem jsi me fakt dostal :) jeste ted se chlamu... bonus 10 bodu.