sobota, srpna 13, 2005

Sama doma

Nikdá bych se byla nenadála, že budu týden sama v Dublinu. A hle, vydržela jsem to celých 10 dní. Žamba náhle ve čtvrtek 5.8. večer zavolal český ex-zaměstnavatel, že ho ve firmě moc potřebují a jestli by jim nemohl na pár dní přijet pomoct s novým projektem. Žambo byl z nabídky celý rozjařený a od té chvíle již byl hlavou v oblacích. V pátek odpoledne již se v oblacích vznesl celý spolu se dvěma prázdnými nejobjemnějšími zavazadly. A já začala sepisovat dlouhý seznam věcí, které přiveze z Čech. A k tomu znovu hledat práci. V pátek jsem totiž přišla o místo administrátorky. Kolem poledne se do práce přiřítila manažerka a oznámila mi smutnou novinu: slečna, která pracovala na mém místě přede mnou se rozhodla vrátit a šéf jí na to kývnul. Bylo mi to líto, zrovna ten den se mi práce dařila, už jsem rozuměla téměř všem telefonátům, prohlédla do struktury firmy, prostě rozkoukala se. Všechno špatné pro něco dobré, manažerka mi slíbila, že rozešle můj životopis i s vlastní referencí všem svým známým do hotelů a podobně. Pro své potřeby rozesílání žádostí o místo jsem si přes víkend vypracovala na sebe posudek ve stylu, jak jsem na měsíční(!) smlouvu pečlivě a zodpovědně pracovala pro jejich společnost. Ten jsem jí hned v pondělí poslala ke schválení. K mé radosti mi za dva dny na to přišlo poštou několik moc podařených posudků s hlavičkou firmy a vlastnoručním podpisem. V Čechách budou zaměstnavatelé mrkat na drát, až je dostanou do ruky!
Neklesám na mysli, něco brzo seženu. Už se mi ozvali 3 lidé, proběhly dva pohovory, na další půjdu příští týden.
Mezitím podnikám vlastní kroky k obohacení penězi. Spolubydlící Pepa vymyslel nový business: sbírání projetých jízdenek z autobusu. Automat vydávající jízdenky přímo u řidiče nevrací drobné. Vytiskne pouze na jízdenku částku, která má být vrácena a po odnesení do jediného autobusového centra ve městě na O’Connell Street (pražský Václavák) vyplatí úřednice dotyčnému částku v penězích. Irové o centy nemají zájem, Češi ovšem ano. Ve spojení s irským stylem odhazování odpadků na ulici se dá za den nastřádat několik takových jízdenek, většinou po 10-25 centech. Pepa tak již nasbíral přes dvě Eura, což je kilo rajčat. Rozhodla jsem se, že mu budu konkurovat a za včerejšek uloveno 45 centů, což je hlávkový salát.
Mejte se krasne,
DRUIDik

Žádné komentáře: