pondělí, července 18, 2005

Sobota

Stavili jsme se v knihovně, ale neměli jsme rezervaci, tak z toho nebylo nic. Plán bylo zajet si na Jih, kde se vzpínají jediné kopce v dohledu. Sedli jsme na 39ku a jeli do centra. V autobuse jsme mluvili s Čechem Viktorem, byl trochu hovado, ale myslel si že je bůh. V centru namátkou jsme nasedli na 77mičku, která nás hodila až na konečnou v Jobstownu, na jihu, pod kopcema. Cestou na kopec jsme šli okolo golfového hřiště, trávník byl parádní. Tenká silnička šplhala na kopec cca 300 m vysoký. Cestou nám zatavil nějaký člověk, protože nepochopil, proč jdeme pěšky. Všechny okolní pozemky byly rozdělené a oplocené. Na některých stály luxusní sídla. Vyběhnul na nás pes, Ivu chytla alergie na něco, co kvetlo a celou cestu jí teklo z nosu, jak z okapu. Dublin je placka, viděli jsme v dálce věžák Blanchardstownu, aspoň si to myslím. Taky bylo vidět moře. Za vrcholkem kopce byl výhled do zvlněné krajiny podobné Beskydám. Moc hezké. Cestou dolů jsme šli jinou silničkou a nasbírali jsme si lesní jahody a čtyři maliny. Pak jsme 40 minut čekali na autobus. Přijel těsně před tím, než jsme to vzdali. Hodil nás do Tallaght, chtěl jsem se cestou domů vyhnout centru, jet po západním okraji města a vyzkoušet, co autobusy dokážou. Jeli jsme 65,76B,76,210,78A které nás jen posunovali dál na Sever po trase 76A, který, jak jsme později zjistili, už ten den nejel. Takže jsme stejně museli do centra, alespoň jsme si koupili chleba a zašli na hodinu internetu do kavárny. Našli jsme ukrajinský obchod, kde měli kmín a slaninu. Domů jsme přijeli totálně unaveni v něco po desáté. Snědli jsme zbytek polívky a odpadli.


Žádné komentáře: