pátek, července 22, 2005

Postřehy odjinud

Dlouho plánovaný a vytoužený cíl Irsko a Dublin konečně nabyl reálných rozměrů. Už pohledem z letadla nás ostrov vítal svou zelenou barvou. Příroda pro nás byla jedním z hlavních důvodů, proč se do této země těšit. Představa upraveného ostrova plného přírodních krás nás naplňovala až do příjezdu. Po vystoupení z letadla a prvním kontaktem s irskou pevninou jsme však pochopili, že v průvodcích a televizních dokumentech autoři značně přehánějí. Zelená je normální zelená a v Dublinu je jí stejně hojně jako v Praze. Po českých ulicích se ale neválí tolik odpadků. Kamkoliv tvé oko padne, uvidí prázdné sáčky od chipsů, obaly od zmrzliny, plechovky od piva. Když k tomu přidáme klasický irský větřík, lehce se stane, že se sem tam nějaký ten odpadek zatoulá i k nám na dvůr a z člověka se pak stává bufeťák. My zatím jdeme proti proudu a vyhledáváme odpadkové koše, pokud chceme něco vyhodit. Jsme podivíni nejen chováním, ale i vzhledem. Jsme moc hubení, až vychrtlí. Již během naší první procházky městem nás to bilo do očí: mnoho tlustých lidí. Pro fotky 150 kilových občanů s hamburgerem či velkou zmrzlinou v ruce nemusíme jezdit až do Ameriky. Není to nadsázka natož legrace. Tlouštíci se před nákupním centrem těžce sunou z auta, aby výhodně nakoupili několikakilové pytle předsmažených pomfritů, litry coca coly, balíky sušenek a různých polotovarů. (Vando, tady bys kariéru neudělala, ještě jsem nezahlédla jediné fitko). Zato my máme s nakupováním problémy. Inspirovat se místní kuchyní, tedy pojídat věčně hranolky s octem, se nám nechce. Rádi vaříme chutně a zdravě. Zde jsme pohořeli na koření. Výběr je omezený, mnoho v Čechách běžných druhů jako bobkový list, majoránka, chilli, nové koření, není k dostání. Setkáváme se jen s kořenícími směsmi na pizzu, špagety a podobně. Zatím jsme sehnali pepř a v jednom krámku s baltskými výrobky kmín a červenou papriku. Vzpomínáme na naši ošatku plnou všech možných chutí a vůní, proč jsme si ji jen nepřivezli s sebou?
Ceny a přepočítávání z Eur na Koruny není vůbec zábava. Je tu o něco dráž, v průměru asi o 50%. Drahé papriky (o levných a hlavně dobrých bílých si necháváme zdát) a rajčata nás nepřekvapily, ale 1 euro (30 Kč) za kg obyčejné cibule? Stejná cena za hlavu celeru a zelí? (Babi, tady zelí se špekem není jídlem chudých. Nemluvě o tom, že špek tady neprodávají, uspěli jsme opět v jednom ruském obchůdku).
Chleba bez komentáře (Gábi, jak dlouho se to dá vydržet?).
Zato tu mají pořádné mléko, má 3.7 tuku a chutná náramně. Mléko s označením „light“ je naše polotučné a taky dobré. Odstředěné neznají. Máslo, které není označené „unsalted“ je solené a též je dobré. Výborné jsou taky bílé jogurty, ale není v nich výběr, z celého regálu ovocných je jeden bílý.
Zatím se tedy držíme a vaříme si to svoje po česku a je nám dobře. Snad se z nás nestanou do roka bečky!

Žádné komentáře: