neděle, října 30, 2005

Nové hnízdo

Už jsem v Praze týden a půl. Iva dokončuje ústupový manévr v Dublinu. Přiletí 12. listopadu v 16:10. Všichni se moc těšíme.
Mezi tím jsem bydlel u Lenky, Na Hřebenkách. Je to tam moc fajn. Celý první weekend jsem strávil vybíráním bytu a nakonec jsem pro nás vybral příjemnou 1+1 nad kinem Aero. Zatím je nevybavený a bude potřebovat vyladit detaily, ale je světlý, opravený a na dobrém místě. Stěhuju se dnes večer.
Fotky

sobota, října 15, 2005

Game Over

Takze jsme se rozhodli a jedeme zpatky do nasi milovane Prahy. Ma to nekolik duvodu, jeden je, ze se mi zatim nepodarila sehnat prace, kterou bych tady chtel delat, dalsi jsou ze je nam smutno po rodicich, kamaradech, dobrem jidle, pohodovem bydleni, prirode bez odpadku a plotu, kvalitni a levne doprave, kulture a literature v pohodove a krasne Praze. Proste uz se tady trosku trapime a za ty slibovane penize to nestoji. Trosku nas to mrzi, protoze jsme si nesplnili vsechno, co jsme cekali a taky jsme jeste neprocestovali 99% Irska. No proste vsude dobre, doma nejlip.

Poloostrov Howth

Lezi na severnim okraji Dublinske zatoky, je asi 6*8 km velky, s trojici kopcu uprostred. Mame to kousek od domu, takze pul hodinky autobusem. Nevedel jsem kde mame vystoupit, protoze jsem chtel videt hlavne jizni utesy a autobus jede po severnim okraji a konci nekde uprostred ostrova na miste jmenem Summit. Nakonec se to pozitivne vyresilo, protoze s nama atobusem jela banda skautiku a tak jsme se rozhodli, ze vedouci to urcite vedi nejlip a ze vystoupime s nima. Takze jsme dojeli az na Summit, ktery je na kopci nad jihovychodnim koncem ostrova. Smerem na jih je nadherny vyhled na Dublinsky zaliv, pristav, nakladni lode, a do dalky na trajektovy pristav Dun Laoghaire, Bray a Wicklowske hory nad Dublinem. Vyrazili jsme na prochazku po chodnickach, ktere vedou na utesy. S vyhledem na majak a more a skaly, parada. Zlakala nas cesticka dolu k mori k malicke plazi mezi horama, kde jsme si hrali s vlnama asi dve hodiny. Postupne prisel priliv a vody pribyvalo, takze kameny, na kterych jsme posedavali nazacatku, byly pod vodou. Kdyz jsme se nabazili more, pokracovali jsme chodnickem smerem ke stredu ostrova, kde jsou tri kopce a mezi nima velke golfove hriste s jezirkem uprostred. Pokochali jsme se novym vyhledem na zapad na Dublin, nasel jsem hriba, prodirali jsme se chvilku nizkym pichlavym porostem a nakonec dorazili do mestecka Howth, ktere je na severu ostrova.





Vylet do Enniskerry

Kdyz vynecham cestu autobusem, zacali jsme dobrym obedem v Enniskerry v hospode. Iva si dala nejaky vegetariansky kotlik a ja neco na zpusob bezpaprikoveho Irskeho gulase (irish stew). Koupili jsme si padesatku mapu casti hor mezi Dublinem a Wicklow. Vyrazili jsme po silnicce k vodopadum a nechali si slavny park Powerscourt na pozdeji. Trosku nas zase zradili ploty, ale nakonec jsme k vodopadu dorazili. Mala ricka nebo vetsi potok pada dolu z prudkeho asi 80 metru vysokeho svahu. Je okolo nej vybudovany docela prijemny areal, ale to znamena, ze se vybira vstupne. Velka cast vstupneho jde asi na parkoviste a ploty. Ale pozitivni aspon je, ze nekdo sbira odpadky, takze tam bylo hezky. Chvili jsme vahali jestli se nemame vydat jeste na dalsi prochazku mezi horami, ale nakonec bylo dobre, ze jsme to srabacky obratili na cestu zpatky. Zacalo se pripozdivat a tesne pred tmou jsme chytli stopa zpatky do Enniskerry. Takze jsme nakonec park nestihli, skoda. Sobotni vylet se ale vydaril.


pondělí, října 03, 2005

Sobotni vylet do Arklow

Tentokrat jsme jeli vlakem ze stanice Clontarf. Stanice je asi 15 minut chuze smerem na jihovychod pres ctvrt Marino. Marino je moje oblibea ctvrt. Vypada to, ze tam zijou konecne normalni lidi, potkavame tam normalni deti, neodhazuji okolo sebe tolik odpadku jako jinde. Ulice tvori symetrickou pavucinu okolo centralniho parku a je to moc utulna ctvrt. Taky nam tam jezdi autobus do centra cislo 123 kazdych 5 az 10 minut. Na jiznim konci ctvrt konci ulici Fairview, na ktere jsou nejake obchody, knihovna a dalsi park. A za parkem je to nadrazi, ke kteremu oklikou miri moje vypravovani. Doma jsem na mape nasel mestecko Wicklow a byl to puvodni plan vypravy. Na nadrazi nas ale prodavac listku presvedcil, ze v Wicklow sice nikdy nebyl, ale ze tam nic neni, protoze tam nikdo nikdy nejezdi a ze mame jet o par stanic dal do Arklow, ze je listek stejne ceny.

Protoze je to uz trochu dalka, vlak do Arklow nestavi na nasi stanicce, takze jsme nejdriv jeli osobakem do Bray. Tam uz jsme na vylete byli, ale nestihli jsme si projit mestecko. Meli jsme pres hodinu casu, takze jsme to v pohode stihli i s presnidavkou. V jidelne jsme si dali platek uzeneho, bramborovou kasi a dusene zeli, plus neco jako sachr se slehackou. Stale mne laka kopec nad Bray, na kterem jsme nebyli, doufam, ze si tam jeste vylezeme.

Potom uz jsme kvacili na vlak. Prvni usek cesty do Greystones uz znate z pesi prochazky, takze spousta tunelu na skalnatem utesu nad morem. Parada. Zbytek cesty z Greystones do Wicklow je vyhodnejsi koukat se na zelenou krajinu smerem na pevninu. Je lehce zvlnena pokryta polemi, pastvinami s dobytkem a golfovymi hristi. Z vlaku se na Wicklow zda zajimavy docela velky zeleny kopec u more, ze ktereho muze byt dobry vyhled, dalsi podrabnosti nevime, snad nekdy priste.

Zeleznice se zataci smerem na zapad, pryc od more a smerem do kopcu, aby mohla projet mesta Rathdrum a Avoca. Jede se nadhernou prirodou kolem reky Avoca. Sem bychom se taky chteli podivat. Za mestem Avoca je u reky nekolik kilometru dlouhy pruh golfoveho hriste. Bylo tam moc hezky a zivo. Potom uz se zeleznice i reka staci zpatky k vychodu k pobrezi. Na obzoru se zacina rysovat kostelni vez.

Prosli jsme ulici od nadrazi do centra a tahlo nas to na kopec na severu. Hlavni ulice vede od more na zapad, taze jsme vysli z mesta na zapade a uz jsme pokracovali. Bylo to napinave, protoze podle nasich zkusenosti muze kazda cesta skoncit plotem nebo zdi. Presli jsme pres most pres dalnici a zacalo to vypadat na prirodu, nachvilku se ztratil ostnaty drat kolem cesty a prisli jsme na rozcesti. Cesta uplne vpravo se ukazala po sto metrech jako cesta k oplocene pastvine. Takze jsme vybrali prostredni. Ta se po mirne svazite zatacce ukazala cestou do raje. Konecne jsme se po nekolika mesicich dostali do opravdove prirodni prirody.

Potucek, stromy, cesticky od zvirat a kytky. Po chvili jsme prisli k ceduli NEBEZPECNY MOST, vstup na vlastni nebezpeci. Par metru dal zacali cestu z obou stran lemovat huste stromy a kere, ktere vytvareli temny tunel okolo pesinky. Opravdu strasidelne, Iva se mne drzela jako by to bylo naposledy. Potom nasledoval stary dreveny most, s prohnilyma tramama a deskama. Cedule nelhala, bezpeci zivota ohrozeno. Nastesti byla cedule zastarala a nekdo udelal pres most chodnicek z novych lati a zabradli, takze jsme to prezili. Na druhe strane nas cekal znova strasidelny tunel z keru a stromu.

Nasli jsme znacku pro turisty a potkali pani se psem. Trosku sprchlo a nasli jsme skvely mostek. Pak jeste trojici na konich. Dalsi destova prehanka, svacina a zvuk strelby z lovecke zbrane. Pomalu jsme to chylili na silnicku zpatky k mestu. Na obzoru byla videt skalnata hora na pobrezi a vetrne elektrarny v mori. Chytli jsme stopa, chvilku jsme jeli za stadem dojnic a vyhodil nas na pobrezi u pristavu.

Kdyz jsme se vynadivali na lode ve vsech stadiich zivota, prosli jsme jeste jednou mestecko. Po ceste se k nam pripojil moc pekny, ale opusteny pes, ktery chtel byt nas. Nastesti na nej neopatrne zavolalo nejake dite, takze jsme se ho do zbavili bez kriceni a hrozeni. Protoze nas vlak jel v 20:30 a v Dublinu budeme pozde, udelali jsme si nakup. Pak uz jsme vyrazili na nadrazi. Byli jsme tam tak o 40 minut driv, a prijemy nadrazak nam otevrel cekarnu kde jsme slupli zbytek svaciny a kus nakupu. Cesta zpatky byla za tmy. Kdyz jsme doma spadli do postele, spali jsme jak kdyz do vody hodi.







Botanicka zahrada

Je nejlepsi misto v Dublinu, ktere jsme zatim videli! Nachazi se asi kilometr od domu, takze jsme vyrazili pesky. Protoze tem rostlinam nerozumim, nemuzu se ji obdivovat odborne, ale je tam hezky, uklizeno a ticho. Stravili jsme tam asi dve hodiny prochazkou parkem a prohlidkou skleniku. Krmili jsme toustem kaceny, ale hlavne polomacenou susenkou veverku. Prvni kousek jsme ji hodili na zkousku, kdyz na nas pul minuty uprene hledela. Druhy kousek uz si mrska prisla vzit primo z moji ruky. Nakonec si z pacicek olizala cokoladu. Za zminku tak stoji poruznu roztrousene zajimave umelecke predmety.



Blessington

Minulou sobotu jsme byli na výletě v Blessingtonu, který je na jihovýchod od Dublinu, na břehu docela velkého jezera. Vybral jsem ho proto, že tam jede autobus číslo 65 z Dublinského okresu. Cestou jsme projížděli Jobstown a dokonce i zastávku, na které jsme se vraceli z našeho úplně prvního Dublinského výletu. Potom už začali kopce a zeleň. Překvapilo nás, jak daleko se dá městskou dopravou dojet. Nevěděli jsme že autobus konci někde jinde než v Blessingtonu, do kterého jsme mířili, takže jsme jeli až na konečnou. Skončili jsme v nějaké obydlené křižovatce, která snad ani není na mapě. Naštěstí to řidič za pět minut obracel na cestu zpátky do Dublinu, takže jsme vystoupili správně v Blessingtonu. Po pravdě řečeno, je to taky obydlená křižovatka, ale aspoň tam mají hospody. Takže jsme se rozhlídli na hlavni ulici a vyrazili k jezeru. Jako obvykle žádné atrakce na břehu. Jezero je tentokrát, narozdíl od jezera v Mullingaru, posazené mezi kopci. Vyrazili jsme po silničce, která vede okolo jezera, směrem k mostu, který ho přetíná. Když jsme tam dorazili, začalo se kabonit počasí a byla trochu mlha, jinak bychom asi vyrazili podle směrovky Lake Drive, protože to vypadalo, ze tam bude z kopce pěkný výhled na celé jezero. Takže jsme to zase otočili a mazali do hospody na polívku. V hospodě měli bohužel teplé jenom pivo, takže jsme nakonec na polívku byli v kavárničce. Byla moc dobrá, pravděpodobně z dýní s trochou parmazánu a k tomu sladký domaci chleba s máslem. Pak jsme vymrzli při čekaní na autobus zpátky, protože měl 40 minut zpoždění.


pátek, září 30, 2005

Velka zranice

V patek 23.9. tomu byly presne 4 roky, co jsme s Zambem spolu. Jak podotkla nase mila kamaradka Lena, nas vztah se nachazi v predskolnim veku. A tak jsme se rozhodli zajit nalezite oslavit toto vyroci, nez usedneme do nudnych skolnich lavic. Zasli jsme do restaurace Odessa v centru mesta a dali si veceri za €200. Za mnoho penez, mnoho zazitku. Ale nebojte, nezblaznili jsme se tu (zatim). Jeden z mych oblibenych sefu John, ktery chodi do kancelare jednou az dvakrat tydne a vzdy sporada mnou nakoupene susenky, mi dal voucher v hodnote €200 na utratu ve vyse jmenovane restauraci. Poukaz dostali s manzelkou jako darek od znamych a nevyuziji ho. Radost byla velika.
Rozhodli jsme se, ze svou oslavu zahajime jiz v 6 hodin (zaroven otviraci hodina restaurace), abychom meli hoodne casu si za takovou sumu penez vse v klidu uzit a vychutnat, aniz by zaludek praskal ve svech.

Nase menu:

Predkrmy:
Houbova polevka
Nachos se salsou
Grilovany spiz tygrich krevet s citronovo-koriandrovou a limetkovo-chilli majonezou

Hlavni chody:
Jehneci kyta s matovym bramborovym pyre, jarni zeleninou a balsaminkovym octem
Hovezi platek na grilu s rokforovym maslem, bramborove pyre s cerstvym spenatem a houbami
Zeleninovy salat

Vino:
Chile 2003 Casablanca, Sauvignon Blanc
Sicilia 2003 Nero D’Avola, Fondo Antico

Dezerty:
Rebarborovo – jahodovy Crème Brulee
Cokoladova zmrzlina
Horka cokolada
Kava

Nad vsemi temi dobrotami jsme posedeli okolo 4 hodin a pripadali jsme si bajecne, pravi kavarensti povaleci. Dusicky i briska spokojena. Prvni zazitek z dublinskeho nocniho zivota mame za sebou. Vedle dojmu z jidla musime zminit irske nekuracke prostredi – opravdu funguje a je k nezaplaceni.

ik

pátek, září 23, 2005

Nove bydleni

Hezky dum v kastanove aleji, na trase autobusu na letiste, na mape je videt spoustu parku okolo, na prvni pohled parada. Pri prvni navsteve jsme se seznamili jen s Amandou, ostatni dve holky nebyly doma. V nasem pokoji jeste bydlel nejaky typek, takze nas nenechal okounet v pokoji prilis dlouho. Je to prizemni pokoj, puvodne cast obyvaku, se soupacima dverma do zahrady, ktera je zelena a hezka. Kuchyn je normalne vybavena, byl v ni trosku neporadek. Velka koupelna na prvni pohled luxusni s rohovou vanou a pozlacenyma kohoutkama. Najemne 550Eur mesicne za oba, mesicni deposit a mesicni vypovedni lhuta, trimesicni oboustrana zkusebni doba se zkracenou vypovedni lhutou na dva tydny. Poplatky za energie zvlast, ale zadne starosti s podilem najemneho za lidi kteri odejdou. Prvni dojem to na nas udelalo velice priznivy. Amanda nam rekla, ze nez nam potvrdi, ze muzeme bydlet, az nas uvidi Jane, ktera bohuzel zrovna odletela. Ruth se spolehne na nazor Amandy. Po nejakem tom SMSkovani jsme se vnutili ukazat se Jane co nejdrive, takze jsme ji zastihli totalne unavenou z letadla. Zamzourala na nas a rekla, ze nevypadame divne, takze se muzeme nastehovat. Dohoda byla v sobotu, ale nakonec byl pokoj volny az v nedeli vecer, takze jsme se stehovali dlouho do noci.

Prvni noc a den byla hrozna. Zjistili jsme, co vsechno jsme prehlidli pri prvni navsteve. Neporadek byl vsude, madrace na nasich postelich jsou hrozne, nemame stul v pokoji, skrine maji malo policek, v kuchyni si nemame kam dat veci, atd. V pondeli rano deprese pokracovala. Vymenil jsem pytlik ve vysavaci, ktery byl plny az kousek do hadice. Opravil jsem mop, a splachovadlo na zachode. Vybojoval jsem nejake misto v kuchyni a Jane umyla polovinu nadobi! Sel jsem ven prozkoumat okolni parky, obchody a knihovnu. Nic moc.

V utery jsem mel konecne dobry den, holky trosku uklidily, udelal jsem si stul na pocitac z kusu drevene plotny a bedynek od zeleniny. Tuhle noc jsme meli pustene topeni, takze to bylo o dost lepsi. Byl jsem v knihovne na internetu a udelal jsem nakupy. Vecer se mi podarila skvela pomazanka na tousty.

Ve stredu se poradek doma jeste zlepsil, protoze se holky dostaly domu driv nez v noci a taky proto, ze pouzily opravene uklidove prostedky. Dokonce zmizela cast nevyzehleneho pradla z kuhyne. A nakonec jsme si pohovorili o tom, jak tahle domacnost funguje a pripravili navrh najemni smlouvy. Mam prukazku do dalsi knihovny. Byl jsem Ive naproti v praci a k veceri se mi vydarilo rizoto a jablecny kompot.

Dnes prisel spravce domu a opravil vchodove dvere, slibil, ze opravi okap, ktery tece a zpusobuje nam morty flek v rohu naseho pokoje. Ale madracky nam nove neda. Skoda. Jinak uz to zacina byt snesitelne. Pokoj se zacina zutulnovat, kuchyn taky. Oblibil jsem si jednu prilehlou ctvrt, ktera vypada ze tam zijou normalni lidi.
Zamboch

Hledani noveho bydleni

Kdyz jsme odjizdeli do Dublinu, hledali jsme ubytovani na http://www.daft.ie/, poslali jsme spoustu inzeratu, ale nepodarilo se nam to. To ale nevadilo, protoze jsme vyuzili sluzeb Martina Webera, ktery nam za mirny poplatek zprostredkoval bydleni v Sheep Hill Avenue. Na tehle nabidce se nam libily tri veci, jednak s nami jedal cesky, za druhe spravce domu Albert je Slovak, takze jsme si taky rozumeli, a za treti prijatelnych 10 eur na osobu a den, tydenni deposit a tydeni vypovedni lhuta a platba na 14 dni dopredu. Proste pohoda a klid. Ale jak uz to byva, veci maji i svou stinnou stranku. Nedostali jsme psanou smlouvu a to se ukazalo osudnym po dvou mesicich bydleni.
Tri tydny zpatky, takze koncem prazdnin prisel Albert se zpravou, ze zacnou platit nove podminky. (Male vysvetlujici odboceni: koncem prazdnin jedou vsichni studenti z vychodnich zemi EU domu studovat a je tezsi sehnat odpovidajici najemniky) "Nabidka" znela: jeden z vas nebo vsichni dohromady slozite deposit 1200Eur a budete platit 1200Eur mesicne po dobu pul roku za cely dum, je mi jedno kolik vas tam bude bydlet. Pokud budou zaplaceny vsechny najmy v plne vysi po dobu pul roku, dostanete deposit zpatky, jinak propada. Ucty za plyn a elektriku platite zvlast. Rozhodnete se hned! Popis situace: Ja a Iva, ja zatim bez prace, Janca a Pepa, oba studenti, odjezd za 3 tydny, Zlata odjezd na Vanoce. Rozbor nabidky: pokud nekdo odejde driv nez v breznu, propadne mu deposit. Ostatni ale musi bud platit vyssi najemne nebo sehnat nahradnika. Ten, kdo odchazi, si muze zachranit svuj deposit tim, ze sezene nahradnika, neni ale jiste, jak se pozna, ze ostatni takoveho nahradnika chteji mit v dome. V pripade, ze smlouvu na sebe vezme jeden z nas, deposit pripadne jemu a muze jej rozdelit mezi zbyvajci lidi nebo z nej pokryt jeden mesic chybejiciho najmu. Ty chybejici penize za chbejici najemniky na dalsi mesice nas tlacily nejvic. V kazdem pripade je majitel domu uplne v klidu, co se tyka shaneni najemniku. Rozhodni se hned! Trosku tlaku na lidi, kteri nemaji u koho prespat a nemaji v ruce najemni smlouvu. (Jinak by podle Irskych zakonu platila 4 tydni vypovedni lhuta pri doruceni pisemne vypovedi ze strany majitele domu). Podarilo se nam usmlouvat tydeni odklad na rozmyslenou. Druhy den jsem si s Albertem jeste ujasnoval podminky okolo depositu a pozadal jsme ho navrh smlouvy, abych vedel pro co se rozhoduju. Odmitnul mi jej dat! Zacalo nam byt jasne, ze s Albertem pokracovat nechceme. (Nakonec se ukaze, ze Albertova nabidka byla skoro normalni)
Zacali jsme horecnate shanet jine bydleni. Tentokrat dve strategie, sdilene bydleni nebo samostany byt. Jsme asi docela narocni, chteli jsme bydlet v suchem pokoji pro dva, s nabytkem, s rozumnou dopravou za rozumnou cenu, sami nebo s nekym, kdo nekouri a nechlasta. Napsali jsme hodne emailu a obvolali desitky telefonatu. Samostatne bydleni pro dva zacina na 550Eur za mesic, ale jsou to vlhke sklepni diry v domech, kde bydli spodina, opravdu otresne, videli jsme dva takove. Potom jsme se skoro nastehovali do garsonky za 780Eur v centru na St. Stephen Green, 5 minut pesky k Ive do prace. Jednina blba vec byla, ze tam nebyla pracka. Taky se nam nelibil nabytek, specialne skrin z konce predminuleho stoleti, ktera nam byla osudna. Kdyz jsme pozadali, jestli muzeme dostat jinou, domovnice se rozcilila, vratila nam deposit a rekla, ze nas uz nechce videt. Jinak verim, ze normalni bydleni zacina na 1000 Eur mesicne na rocni smlouvu, tolik ale nechceme platit, dokud nebudu mit taky praci. Sdilene bydleni se da poridit okolo 300Eur za mesic, mesicni deposit a pulrocni smlouvu, ostatni lidi v byte maji temer vzdy podobnou smlouvu s majitelem, jakou nam nabizel Albert. Takze to takhle funguje v celem Dublinu, to jsme nevedeli a protoze nam to Albert nevysvetlil poradne a nechtel nam ukazat smlouvu dopredu, tak jsme se vyplasili. Byli jsme se podivat na jeden sdileny byt v centru, 5 minut pesky na O'Connol street s docela pohodovym polakem a s Francouzem, ktereho jsme nevideli. Cena dobra, ale cely by nel asi 60 metru ctverecnich, pokojicek byl velky akorat na dvojpostel a okno bylo stresni 3 metry vysoko v tunelu nad hlavou, brali jsme to jako prijatelnou posledni moznost. Taky jsme byli v byte 10 minut pesky na sever od O'Connol, byl taky maly, vypadalo to ze ostatni obylatele cinzaku jsou zvykli parit dlouho do noci a hlavne spolubydlici byl Ukrajinec, ktery nam tvrdil ze je Polak, a ktery vypadal na hodne vychcaneho hajzlika. Nakonec jsme si vybrali bydleni se trema mladyma Irkama na Griffith Avenue. Ony si nas taky vybrali a jak to probiha bude v dalsim prispevku.
Zamboch

čtvrtek, září 08, 2005

Práce II.

Už zase řádím v práci! Po náročném období pohovorů a telefonátů vykrystalizovaly dvě nabídky, obě na pozici recepční. Vzala jsem tu z nich, kterou jsem si hodně moc a nejvíc ze všech přála. Big luck neboli velká klika. Ve středu 31.8. jsem nastoupila do firmy Ellier Developments (www.ellier.ie), zabývající se výstavbou obytných domů v Dublinu. Složení celkem 10 lidí, z toho 4 šéfové. Firma se zrovna přestěhovala do centra města, kanceláře jsou tedy zbrusu nové a dostupné autobusy. Pracuji od 8.30 do 17.00. Zvedám a přepínám telefonní hovory, vítám hosty, mám na starosti poštu a objednávání kurýrní služby, zajišťuji kancelářské potřeby, brzy přibude fakturování. Jsem spokojená a baví mě náplň práce i finanční ohodnocení, o dost jsem si od minula polepšila. Mám kolem sebe přátelské a milé lidi – týče se i šéfů. Jsou hlavně trpěliví, což je třeba, neboť mluvím sice dobře anglicky, ale nezvládám rozumět některým irským jménům při představování se do telefonu. Při přepojení a ohlášení volajícího pak mnohdy vytvořím z daného jména zajímavou kreaci. Do firmy naštěstí budou volat často titíž lidé, tak je snad otázka času, že se je všechny naučím i psát.
Jinak jsem snad šikovná, dnes mě jeden z šéfů pochválil, že je se mnou spokojen. Taky jsem se dnes v dobrém světle předvedla, neboť jsem kolegovi iniciativně svázala dokumenty do kroužkové vazby, což ne všichni umějí (zdravím ANE!).
ik

úterý, září 06, 2005

Vylet do Malahide

V sobotu jsme vyzkouseli treti svetovou stranu. Byli jsme na vylete v Malahide, ktery je na severu. Jeli jsme zase vlackem. Malahide je male primorske mestecko s turistickou naladou, pisecnou plazi a spoustou kavaren. Nejdrive jsme se stavili na pisecne plazi a vytvorili z pisku zelvu. Potom jsme chvilku prochazeli mestem a nakonec jsme na zapadnim konci objevili zacatek parku. Byl to park, ktery se nam opravdu libil, spousta sportovist, kousek lesa, chodnicek, hriste pro decka s piskem a prolezackama. Taky restaurace, historicke remesla, muzeum hracek a modelu zeleznice. Tyhle veci ale byli v sobotu zavrene. No a nakonec "zamecek", ke kteremu cely park patril. Peknou chvili jsme se povalovali na travniku a kdyz jsme vyrazili na vlak, ujel nam pred nosem. Mysleli jsme, ze budem muset dve hodiny cekat na dalsi, ale nastesti jsme si to mysleli podle nedelniho jizdniho radu. Pri cekani na DART domu profrcel nadrazim "Intercity" tazeny parni lokomotivou. Myslim, ze co se tyka spolehlivosti, je para na draze neprekonatelna.




Iva Pracuje

Od stredy minuleho tydne Iva pracuje. Vysla ji totiz zrovna ta nabidka, kterou nejvice chtela. Je recepcni ve firme Ellier Developments, ktera stavi nove domy v Dublinu. Prave se prestehovali do nove budovy takze je tam vsechno zbrusu nove. Lide jsou pry prijemni a maji s Ivou trpelivost. Mame velkou radost.

pátek, září 02, 2005

Dane a pojisteni

Nasel jsem zajimavy odkaz a konecne mi to zacina davat smysl. Taky jsem prisel na to ze si muzu vybrat a stat se danovym poplatnikem (residentem) Irska dobrovolne.
Navod pro pristehovalce
Brozurka
Zdravotni pripojisteni

úterý, srpna 30, 2005

Vylet do Mullingaru

V sobotu jsme se vykutaleli z postele trosku pozdeji nez jsme chteli, ale stejne to stalo zato. Na mape Irska u nas v pokoji jsme si vyhlidli dve mestecka na zeleznici smerem na zapad od Dublinu. Prvni z nich se jmenuje Maynooth a je to prvni mesto za Dublinem, druhe je Mullingar a lezi uz pekne daleko. Dulezita vlastnost obou mest a zeleznicni trati ktera nas s nimi spojuje je, ze vede celou cestu tesne vedle vodniho kanalu Royal Canal. Protoze nejsem turisticka brozura, neznam o nem zadne historky, ale je to velice prijemny kanal. Dulezite na nem je to ze okolo nej vede chodnicek pro chodce, po cele delce kanalu. Takze jsme se vydali k nejblizsi stanici mestskeho vlacku, ktery se jmenuje DART. Je to stanice Castlenock, ktera lezi mezi Blanchardstown village a Castlenockem, kousek zapadne od velikeho kruhoveho nadjezdu nad dalnicnim obchvatem M50, ktery jiste vidite na vasich mapach. Od naseho domu je to 15-20 minut chuze. Kdyz jsme tam prisli, uvideli jsme dav fotbalovych fanousku v klasickych modromodrych Dublinskych dresech, jak se tlaci na nadrazi. Takze jsme se rozhodli, ze s nima nepojedem a pockame na dalsi vlacek. Mezitim jsme zvladli ujit kolem kanalu dve dalsi stanice, Coolmine a Clonsilla.
Cesta kolem kanalu byla velice prijemna a lemovana sladouckymi ostruzinami. Tak jsme potkali sedeho capa, ale uletel driv nez jsme ho stihl vyfotit.


V Clonsille jsme si koupili zpatecni jizdenku az do Mullingaru, protoze do Maymooth, ktere je bliz, jeli vsichni ti fotbalisti. Takze jsme tam jenom prestoupili k nasemu velkemu udivu na oranzovy vlacek z poloviny minuleho stoleti, ktery nesl honosny napis "InterCity". Jelo se v nem dobre a stavel jen v mestecku velikosti Pecky, ktere bylo po ceste z Maynooth do Mullingaru jenom jedno. Vlacek celou cestu sledoval Royal canal, lehce zvlnenou a stoupajici krajinou. Stoupani ale asi nebylo velke protoze jsme nevideli moc vzdymadel. Kus za Maynooth se dokonce zacali ztracet ploty.



Do Mullingaru jsme prijeli neco po treti odpoledne a na nadrazi zjistili ze posledni zpatky jede v 19:59, takze mame spoustu casu. Mestecko velikosti Ceskeho Brodu je v dulku a kanal jej obteka podkovou otevrenou na jih. Okolo mesta jsou videt na mape jezera, coz byl duvod proc jsme mestecko vybrali jako cil nasi cesty. Nejdrive jsme prosli centrum, v podstate jedna hlavni rusna ulice. Potesilo nas jak je tam zivo, na to jake je to male mesto. U kostela nas pobavila hasicska svatba. Centrum jsme zvladli rychle a tak jsme se vydali okolo mesta cestickou kolem kanalu. Moc se nam libily mostky pres kanal.





Kdyz jsme obesli celou podkovu, chteli jsme si to namirit konecne k tomu jezeru, ktere jsme videli doma na mape Irska a potom i na mestske mape na nadrazi. Zeptali jsme se starsiho gentlemana a ten nam poradil: na prvnim kruhaku do prava a na druhem do leva. Dostali jsme se na cestu z mesta a vedeli jsme, ze to bude nejaky ne kilometr daleko, ale nebyli jsme si jisti kolik. Zeptali jsme se dalsiho cloveka a ten nam rekl, ze je to 7 mil a ze zacne prset, tak at si chytnem stopa. To jsme udelali a chytli nejakeho starsiho sedlaka s privesem na kone. Moc jsme si nerozumeli, ale vzal nas dovnitr a po chvilce cesty jsme vyrozumeli, ze on si mysli, ze na tehle ceste zadne jezero neni a ze je na druhe strane mesta. Tak jsme zase vystoupili. Na chodniku se nas ujmula pani se psem a rekla nam, ze jezero je mili a pul daleko a ze je to spravna cesta. Zbyvali nam tri hodiny do odjezdu vlaku, tak jsme to zkusili. Nakonec jsme to nasli. Jezero to bylo velike, ale ocekavane turisticke atrakce jako hospoda, lodicky, park a podobne se nekonaly. Uvital nas labutak a hejno kacen, dali jsme si svacinu a vydali se na cestu zpatky. Protoze uz nas bolely nohy, Iva chytla Irskeho zrzka v BMW a ten nas hodil zpatky do Mullingaru. Jeste jsme si posedeli v parku u kanalu a jeli vlackem domu. V Maynooth jsme zase prestoupili na DART a jeli ty dve zastavky, ktere jsme prosli pesky, na cerno az do Castlenocku.


Posledni tyden prazdnin

Obehali jsme nekolik pohovoru. Stale nic. Je to jako na houpacce, jednou jsi dole a jednou nahore. Vzdycky to chvilku vypada velice dobre a pak se to zase pokazi. Ale vazeny ctenar jiste chape, ze toto ma byt pribeh s happyendem, takze nezoufa. Ve stredu Iva uvarila chili con carne pro vsechny a moc jsme si pochutnali.

pondělí, srpna 22, 2005

Vylet do Bray

V sobotu jsme si udelali vylet do prvniho mesta mimo Dublin smerem na jih. Bray je pobrezni mestecko, trosku "lazenskeho" vzhledu. Prijeli jsme DARTem, necim mezi vlackem a nadzemnim metrem. Cesta byla velmi prijemna ve srovnani s autobusy. Z vlacku jsme vyrazili rovnou na pobrezi. Prosli jsme kolem restauraci a zjistili, ze to zatim neni nase cenova kategorie, usadili jsme se na lavicce na travniku a dali si svacinu. Neplanovane (pro nas) byla ve stejny den nad plazi v Bray letecka akrobaticka prehlidka, paradni. Potom jsme pokracovali po chodnicku vinoucim se okolo upati hory, smerem na jih od Bray. Stale jsme ocekavali, ze se cesta zacne stacet smerem k vrcholu hory, ale za kazdou dalsi zatackou se ukazal jen dalsi zaliv/udoli, ktere chodnice obchazel po vrstevnici. Bylo to moc prijemne, konecne to vypadalo jako priroda. Slunce, vyhled na more, lode, hory, okolo trati vlacku, plno tunelu. Po par kilometrech jsme nechali horu za sebou a krajina se zacala svazovat k mestecku Greystones. Na uboci byla obilna pole a more se zakusovalo do pisecneho brehu. Chvilku jsme blbnuli na plazi a vyrazili do Greystones na autobus domu. Protoze jsme meli zpatecni jizdenky na vlak z Bray a protoze nemame autobusy radi, prestoupili jsme v Bray zpatky na DART. Vylet byl paradni, mam spalenou ples a konecne taky pocit ze Irsko je krasne!



Hledani prace

V prubehu minuleho tydne jsem odpocival po Prazskem vykonu a resil jsem pohovory. Jeden skoncil neuspechem. Dalsi mam za polovinou jednani, zatim to vypada dobre. Posledni je ve stadiu pred osobnim pohovorem, taky ve velmi dobrem stavu. Iva bude mit v pondeli pohovor na misto ucetni/spravce. Jde nam to hledani pomalu, ale vyvyji se slibne.

Navsteva v Praze (dohanim zanedbany blog)

Druhy srpnovy tyden jsem stravil v Praze. Dostal jsem pozvani zucastnit se vyvoje APS.NET portalu pro jeden cesky penezni ustav. Bylo to zajimave a narocne. Bydlel jsem u sefa a pracovali jsme 14 hodin denne. Vylet byl taky prijemny, protoze jsem mohl v Cechach nakoupit koreni a vzit i ostatni veci, ktere se nam do kufru v prvnim kole nevlezly. Iva zustala v Dublinu. V prubehu tydne sepisovala wish-list (seznam prani). V sobotu jsme si v praci udelali volno a ja jsem zajel do Kolina a do Lhoty pro veci. Ve Lhote byl sraz cele rodiny. S moji zanedbatelnou podporou rodice sbalili vsechny veci do kufru. Kolinska babicka by byla nejradeji, abychom uz byli zpatky v Cechach. Za zminku jeste stoji domaci hruskovy kolac, ktery privezla Eva. Let tam i zpet byl prijemny. Privezl jsem dva bochniky sumavy, mnam. Prijel jsem totalne unaveny a cekaly nas dalsi ukoly.

sobota, srpna 13, 2005

Sama doma

Nikdá bych se byla nenadála, že budu týden sama v Dublinu. A hle, vydržela jsem to celých 10 dní. Žamba náhle ve čtvrtek 5.8. večer zavolal český ex-zaměstnavatel, že ho ve firmě moc potřebují a jestli by jim nemohl na pár dní přijet pomoct s novým projektem. Žambo byl z nabídky celý rozjařený a od té chvíle již byl hlavou v oblacích. V pátek odpoledne již se v oblacích vznesl celý spolu se dvěma prázdnými nejobjemnějšími zavazadly. A já začala sepisovat dlouhý seznam věcí, které přiveze z Čech. A k tomu znovu hledat práci. V pátek jsem totiž přišla o místo administrátorky. Kolem poledne se do práce přiřítila manažerka a oznámila mi smutnou novinu: slečna, která pracovala na mém místě přede mnou se rozhodla vrátit a šéf jí na to kývnul. Bylo mi to líto, zrovna ten den se mi práce dařila, už jsem rozuměla téměř všem telefonátům, prohlédla do struktury firmy, prostě rozkoukala se. Všechno špatné pro něco dobré, manažerka mi slíbila, že rozešle můj životopis i s vlastní referencí všem svým známým do hotelů a podobně. Pro své potřeby rozesílání žádostí o místo jsem si přes víkend vypracovala na sebe posudek ve stylu, jak jsem na měsíční(!) smlouvu pečlivě a zodpovědně pracovala pro jejich společnost. Ten jsem jí hned v pondělí poslala ke schválení. K mé radosti mi za dva dny na to přišlo poštou několik moc podařených posudků s hlavičkou firmy a vlastnoručním podpisem. V Čechách budou zaměstnavatelé mrkat na drát, až je dostanou do ruky!
Neklesám na mysli, něco brzo seženu. Už se mi ozvali 3 lidé, proběhly dva pohovory, na další půjdu příští týden.
Mezitím podnikám vlastní kroky k obohacení penězi. Spolubydlící Pepa vymyslel nový business: sbírání projetých jízdenek z autobusu. Automat vydávající jízdenky přímo u řidiče nevrací drobné. Vytiskne pouze na jízdenku částku, která má být vrácena a po odnesení do jediného autobusového centra ve městě na O’Connell Street (pražský Václavák) vyplatí úřednice dotyčnému částku v penězích. Irové o centy nemají zájem, Češi ovšem ano. Ve spojení s irským stylem odhazování odpadků na ulici se dá za den nastřádat několik takových jízdenek, většinou po 10-25 centech. Pepa tak již nasbíral přes dvě Eura, což je kilo rajčat. Rozhodla jsem se, že mu budu konkurovat a za včerejšek uloveno 45 centů, což je hlávkový salát.
Mejte se krasne,
DRUIDik

středa, srpna 03, 2005

Hello, tak je ze mne administrator na castecny uvazek (4,5 hodin denne 5 dni v tydnu). Pracuju pro uklidovou firmu, ktera ma hafo zakazniku a uklizecu (asi kolem 80) po celem Irsku. Ja obvolavam zakazniky a ptam se jich, jestli jsou spokojeni s uklidem a prijmam stiznosti. Pak ty stiznosti hlasim jednotlivym uklizecum, aby si dali priste bacha. Pak prijmam vsechny ostatni telefonaty a prebiram vzkazy pro sefku a sefa. Oba jsou mili (po prvnim dnu docela odvazne prohlaseni), sedime v jedne mistnosti, takze slysi moje anglicky "Sorry, I didin't understand, could you repeat it.." Nekterym volajicim neni skoro nic rozumet, takze sluchatko prilepene na uchu a fantazie, co asi tak muzou chtit. Mam dojem, ze jestli se nenaucim anglicky tady, tak uz nikde.
Mam smlouvu na 6 mesicu a pak se uvidi, jestli jsme si stale jeste sympaticti a v kladnem pripade by se hovorilo o vyssi mzde (ted €8/hod=neco malo nad minimalni mzdu v Irsku).
Prace se nachazi ve Finglasu, asi 20 minut jizdy autobusem, ktery stavi par kroku od domu i od firmy. To je na dublinske pomery luxusni spojeni.
BONUS: vedle nasi firmy je vyrobna kvasnic, kdyz jsme sli s Zambem z pohovoru, tak jsme dostali hrst drozdi na cestu. Ujistili jsme se, ze do obchodu se tento produkt nedistribuuje, takze budu muset sem tam na chlapky od vedle hodit usmev.
ik

úterý, srpna 02, 2005

Utery

Iva ma praci!! Podrobnosti zitra.

Víkend

V pátek jsme nakoupili zásoby před prodlouženým víkendem. První srpnové pondělí jsou zde banking holidays, tak aby nebyl hlad!
Postupně zkouším všechny druhy chleba na trhu, našla jsem jeden, který mi docela chutná, celozrnný. V Lidlu se dají koupit dobré marmelády s 50% podílem ovoce a levné maso. Kilo kuřecích stehen za 2.38 Eura. Lidl vůbec vede, páč nabízí sortiment převážně německé výroby, což už se alespoň trochu blíží českému. Mají tu naši oblíbenou Ekvádorskou 70% čokoládu za 1.5 Euro. Objevila jsem také mazadlo na způsob pomazánkového másla, bohužel na můj oblíbený tvaroh jsem doposud nikde nenarazila. Tvaroh se v angličtině řekne cottage cheese a jedná se o hrudky sýra v tvarohu, jak ho známe v Čechách . Klasická Madeta nikde. Zato mňam šunka z krůtích prs s 97% podílem masa. Zlobí nás sýr, Cheddar už nám leze krkem a do Eidamu dávají ledek.
Poté, co jsme první týden pobytu s nadšením koupili sladké bulky se sušeným ovocem a měli co dělat, abychom je nemuseli vyhodit, jsme se rozhodli, že tudy cesta nevede a rozhodli se spolehnout na vlastnoručně ukuchtěné dobroty. Koupili jsme plech do trouby na vlastní tvorbu. Problém ovšem nastal s výběrem mouky a ingrediencemi na koláč. Velké množství druhů mouk a směsí na chleba, hladké mouky a mouky celozrnné, různých mixů mouky s pečícím práškem nás už několikrát odradilo od koupě s odkladem na příště. I tentokrát jsem zmatená stála před regálem s přípravky na pečení a snažila se zkombinovat cenu s kvalitou, již odhodlaná něco koupit a vyzkoušet. Najednou mě někdo chytil za paži. Veselá irská bábi na mě hned spustila svou hatmatilkou. Chci-li prý upéct chleba? Vysvětlila jsem jí, že nechci chleba, ale sladký koláč. S nadšením se pustila do vysvětlování, která mouka se na co hodí a našla mi dosud utajený pečící prášek. Když se ujistila, že vše chápu, rošťácky se mnou zacloumala ve stylu „to si dáte dobrotu, viďte!“ a odešla. Riskli jsme tedy jednu z mouk a v neděli jsem upekla sušenky (no jo, původně měl být ten koláč, ale mouka se chovala nezvyklým způsobem, chce to ještě vychytat). Žambo otestoval na kuřatech gril v troubě, dopadlo to výborně.
Nejen jíme, ale také se vzděláváme čtením z knihovny půjčených knih (v angličtině), beletrií i odbornými texty. Půjčila jsem si knihu o Public Relations, čte se dobře a baví mě velice. Žambo, velký čtenář, sjíždí jednu anglickou knihu za druhou a libuje si, že rozumí knihám, kterým před pár lety nerozuměl.
Rádi bychom chodili na větší a častější procházky, zvlášť když neprší, je člověku líto být zavřený doma. Okolí je ale oplocené a zabordelené odpadky. Ještě jsme si nezvykli.
Na jedné z procházek jsme zabruslili k místnímu Aquatic centru. Vypadá lákavě, tobogány, skluzavky, bazény. Výhoda je, že Irům sport nic neříká (nebo mají tlouštíci zákaz vstupu?) a vodní centrum tak bylo v sobotu odpoledne poloprázdné. Aquatic centrum se tak dostalo na seznam položek, které si dovolím zafinancovat z první výplaty. Už je jich docela dost, budem potřebovat velké prémie!


čtvrtek, července 28, 2005

Kontakty

Bydlime na adrese: 84 Sheep Hill Avenue, Blanchardstown, Dublin 15, Ireland. Mame irske telefoni cisla Iva: +353 85 1388165, Zamboch: +353 85 1386121. Maily cteme na: pavel (tecka) savara (zavinac) gmail (tecka) com a na iva (tecka) khaylova (zavinac) gmail (tecka) com . XML feed na nas denicek je http://zamboch.blogspot.com/atom.xml

Streda a Ctvrtek

Ve stredu dalsi pokus o mistni prochazku. Zase ploty. Ve ctvrtek hodne prsi. Pozitivni zprava je ze se mi ozval clovek na inzerat, pozval mne na interview. Rozhovor trval asi 30 minu, byl prijemny a poslal moje CV s doporucenim do firmy ! Tak uvidime.

středa, července 27, 2005

Pondeli a Utery

V pondeli bezna rutina. V utery dopoledne tezka deprese. Prisel do pis z banky, ze mi neotevrou ten ucet, protoze smouha na adrese. Taky mne ani nepozvali na pohovor do firmy, ktera mi pripadala velmi nadejna. Abychom se vzpamatovali, udelali jsme si odpoledne vylet do Steapaside a Sandyfordu, kde jsme mneli bydlet u polaku. Jeli s nama Jana a Pepa. Cesta autobusem byla dlouha, ale vyplatila se. Obe ctvrti lezi pod nejvyssim kopcem v okoli, jsou trosku hezci nez ty ostatni a je tam vic zelene. Domy jsou taky vsecky podobne. Vyrazili jsme na kopec. Vyhled byl uzasny, priroda taky. Fotky dodam pozdeji. Dusevne nam to udelalo dobre, ale fyzicky nas na ceste zpet zmohl autobus a asi horko. Hrozne mne rozbolela hlava.

pondělí, července 25, 2005

Sobota a Nedele

Cetli jsme knizky a koukali na filmy. V nedeli jsme byli na "prochazce". Vyrazili jsme smerem kde jsou videt na mape nezasavene plochy a ocekavali prirodu. Dopadlo to tak, ze jsme sli uzkou klikatou silnici, bez chodniku. Okolo byly vsude vysoke ploty nebo zdi, nebylo tam moc videt za zatacku, takze pri te rychlosti kterou vsichni jezdili byl div, ze nas nikdo neprejel. Jsme z toho trosku smutni, protoze kde jsou ploty a nejsou chodniky, tam se na prochazky chodit neda. Jedine snad do parku, ale tam je moc ostatnich lidi. Takze doufame ze v jinem meste nebo v jine ctvrti to bude lepsi. Co se tyka zelenosti zeleneho ostrova, tak se zatim projevuje jen na druhe strane plotu.

sobota, července 23, 2005

Postrehy odtud

Zkusim zapsat nejake srovnani Dublinu a Prahy. Prvni co mne napada je doprava, je tady draha, pomala, a vsechny cesty hromadne dopravy vedou pres centrum. Takze pokud je zacpa, urcite vas nemine. Druha vec je neporadek a ohledy k zivtnim prostredi. Jeste jsem nevidel kontejner na trideny papirovy a plastovy odpad. Kontejnery na sklo jsou na celem sidlisti s nekolika stovkami domu pouze u komunitniho centra. Vsichni jezdi autem, protoze cena benzinu vzhledem k hodinove mzde je smesne mala. Cena bezinu je smesne mala i vzhledem k cene jizdenky na hromadnou dopravu. Dalsi postreh jsou domy. Bydlime v chude ctvrti, ale ostatni ctvti ktere jsme videli nejsou moc jine. Domy jsou vsechny skoro stejne, tenke vnejsi steny, jednovrstve okna, vnitrni steny naseho domu jsou ze sadrokartonu. Elektroinstalaci jsem zatim nezkoumal, vodovody jsou udelane mizerne, odpady z kuchyne jsou vedeny po vnejsi strane domu, protoze skoro nikdy nemrzne, nepopraskaji. Ceny domu jsou od €180K do €350K. Nevim jestli jsme to psali, ale nas dum je plne vybaveny, pracka, zehlicka, susicka, mikrovlnka, trouba, gril, plynovy sporak, konvice na vodu, televize, lednicka, mrazak, vysavac, zehlici prkno, hrnce, panev, talire, pribory. Albert, nas domaci, nam ve ctvrtek privezl satni skrin na raminka, stul a zidlicky na pocitac do obyvaku, skladaci susak na pradlo a zrcadlo. Uz nam chybi ke stesti jenom vesak na kabat a botnik do chodby. Zajimava je i politika a spolecnost. Politika se projevuje vhazovanim letaku a novim politickych stran do schranky. Dokonce zname telefonni cislo na naseho senatora a poslal nam dotaznik o tom co nas zlobi. Jinak tady pekne funguje knihovna a urednici na FAS coz je urad prace byli taky v pohode. Je tu divadlo a detske krouzky, ktere se castecne odehravaji v knihovne. Mesto se taky stara o sekani travniku, jsou o dost hezci nez u nas, nebyt tech odpadku. V nasem sidlisti je taky skola, kostel a spolecenske centrum. Je tam i krouzek pro mlade katolicke skauty. Myslim ze bohatsi ctvrti nebudou mit takovy neporadek na ulici a taky tam bude mozna mensi hluk a obcas i smrad. Jeste srovnani Telefomu a Eircomu, je to stejna pakaz.

Patek

Byli jsme v bance zaridit mi ucet, protoze konecne mame vse co je treba. Je to "ID with photo" a "proof of address", ktere spociva v tom ze donesete skoro libovolnou obalku s vasim jmenem a adresou, kterou dorucila posta. V nasem pripade to je papir na kterem je PPS. Takze jsme naklusali do banky a tam jsme narazili. Na dopise s PPS je za mym jmenem smouha od tiskove barvy. Takze pokud se urednik snazi co nejvice vyprudit zakaznika a da si tu praci, muze videt ze se jmenuju PavelI. Nastesti se Ive podarilo ukecat urednici ze smouha vypada jinak nez I v patkovem fontu, tak nam rekla ze to teda zkusi poslat do centraly, jestli to projde. Uvidime za 5 dni. Jinak jsme si koupili konvici na caj a plech do trouby.

Ctvrtek

Ve ctvrtek jsem konecne dostal svoje PPS number. Jeste stejny den jsem si vyridil prukazku do knihovny na knizky. Taky jsem objednal zavedeni telefonni linky do naseho domu. Uvidime jak se to vyvine, zavedeni je *zdarma ale nevimna jak dlouho budu muset podepsat smlouvu nebo co bude stat jeji zruseni.

pátek, července 22, 2005

Postřehy odjinud

Dlouho plánovaný a vytoužený cíl Irsko a Dublin konečně nabyl reálných rozměrů. Už pohledem z letadla nás ostrov vítal svou zelenou barvou. Příroda pro nás byla jedním z hlavních důvodů, proč se do této země těšit. Představa upraveného ostrova plného přírodních krás nás naplňovala až do příjezdu. Po vystoupení z letadla a prvním kontaktem s irskou pevninou jsme však pochopili, že v průvodcích a televizních dokumentech autoři značně přehánějí. Zelená je normální zelená a v Dublinu je jí stejně hojně jako v Praze. Po českých ulicích se ale neválí tolik odpadků. Kamkoliv tvé oko padne, uvidí prázdné sáčky od chipsů, obaly od zmrzliny, plechovky od piva. Když k tomu přidáme klasický irský větřík, lehce se stane, že se sem tam nějaký ten odpadek zatoulá i k nám na dvůr a z člověka se pak stává bufeťák. My zatím jdeme proti proudu a vyhledáváme odpadkové koše, pokud chceme něco vyhodit. Jsme podivíni nejen chováním, ale i vzhledem. Jsme moc hubení, až vychrtlí. Již během naší první procházky městem nás to bilo do očí: mnoho tlustých lidí. Pro fotky 150 kilových občanů s hamburgerem či velkou zmrzlinou v ruce nemusíme jezdit až do Ameriky. Není to nadsázka natož legrace. Tlouštíci se před nákupním centrem těžce sunou z auta, aby výhodně nakoupili několikakilové pytle předsmažených pomfritů, litry coca coly, balíky sušenek a různých polotovarů. (Vando, tady bys kariéru neudělala, ještě jsem nezahlédla jediné fitko). Zato my máme s nakupováním problémy. Inspirovat se místní kuchyní, tedy pojídat věčně hranolky s octem, se nám nechce. Rádi vaříme chutně a zdravě. Zde jsme pohořeli na koření. Výběr je omezený, mnoho v Čechách běžných druhů jako bobkový list, majoránka, chilli, nové koření, není k dostání. Setkáváme se jen s kořenícími směsmi na pizzu, špagety a podobně. Zatím jsme sehnali pepř a v jednom krámku s baltskými výrobky kmín a červenou papriku. Vzpomínáme na naši ošatku plnou všech možných chutí a vůní, proč jsme si ji jen nepřivezli s sebou?
Ceny a přepočítávání z Eur na Koruny není vůbec zábava. Je tu o něco dráž, v průměru asi o 50%. Drahé papriky (o levných a hlavně dobrých bílých si necháváme zdát) a rajčata nás nepřekvapily, ale 1 euro (30 Kč) za kg obyčejné cibule? Stejná cena za hlavu celeru a zelí? (Babi, tady zelí se špekem není jídlem chudých. Nemluvě o tom, že špek tady neprodávají, uspěli jsme opět v jednom ruském obchůdku).
Chleba bez komentáře (Gábi, jak dlouho se to dá vydržet?).
Zato tu mají pořádné mléko, má 3.7 tuku a chutná náramně. Mléko s označením „light“ je naše polotučné a taky dobré. Odstředěné neznají. Máslo, které není označené „unsalted“ je solené a též je dobré. Výborné jsou taky bílé jogurty, ale není v nich výběr, z celého regálu ovocných je jeden bílý.
Zatím se tedy držíme a vaříme si to svoje po česku a je nám dobře. Snad se z nás nestanou do roka bečky!

čtvrtek, července 21, 2005

Středa

Iva si vyřídila plnou průkazku do knihovny. Půjčili jsme si knihy. K objědu jsme měli kuře na broskvi a hrášku s bramborem, mňam. Moje PPS stále nic, ohledně práce žádné novinky. Zlata je dnes na výletě za prací, večer volala, že je všechno OK. Večer jsme s Pepou a Janou hráli Vraha, bylo to fajn.

středa, července 20, 2005

Prace a zivot v Dublinu

(Uvaha) Dublin je plny Polaku, Slovaku, Cechu, cernochu, Arabu a sem tam nejakych Iru. Je to proto ze jsou prazdniny a vsichni prijeli vydelat PRACHY. Minimalni mzda je totiz €7.65 za hodinu hrubeho. To je 30*20*8*7.65=36720 pred zdanenim, to vypada jako velke cislo. Nemaji tuseni jak to maji s danemi udelat. Vetsina lidi se uchazi o nekvalifikovanou praci, protoze bud neumi anglicky nebo jsou prazdniny prilis kratke, nebo proste zadnou kvalifikaci nemaji. Na nas vsech profituji pracovni agentury, ktere vas sem za penize privezou a ubytuji vas. Cena se pohybuje okolo €10 za den a osobu, coz je OK, pokud mate praci. Tu vam agentura za penize taky "pomuze" sehnat. Pomoc spociva v tom ze vam napisou uplne falesny zivotopis plny 5ti a 10ti letych zkusenosti jako barman, pokojska, nebo v oboru jaky si myslite ze budete delat. Zamestnavatele se nekdy chyti a pak se divi ze nic neumite a za par dni vas vyhodi. Problemy jsou take pokud se nedokazete dost dobre domluvit po telefonu o tom kde je interview, jake jsou podminky, nebo neznate mistni pracovni pravo. Je dobre se aspon teoreticky pripravit uz doma. Jinak vrabci stebetaji ze s koncem prazdnin bude lip. Vsichni se snazi prezit co nejdele, aby az bude zas dost prace nasli i neco pro sebe.

Pondeli a Utery

V pondeli jsme byli v knihovne a odpovidali na inzeraty. K veceri jsme meli konecne maso, doufam ze bude Kolinska babicka klidnejsi. Jinak jsme nedelali nic duleziteho, vecer jsme koukali na film Piano pro zlepseni nasi anglictiny bez titulku. Zlata si dohodla praci v kuchyni na druhem konci ostrova, jede ve stredu na pohovor, trochu se boji. V utery jsme obligatne byli v knihovne a ja jsem mel telefonni rozhovor s nejakou agenturou. Bohuzel jsem neporozumel, kdo to byl, ale zbytek rozhovou byl snad OK. Snad se jeste ozvou. Vecer mi volala Susan z agentury, se kterou uz jsem jednal v Cechach. Poslala muj zivotopis do dalsi firmy, drzte mi palce. Iva taky rozesila CVcka vsude mozne a uz i telefonovala do agentury pro hostesky. Ive uz prislo PPS (Personal Public Service) number, ja stale cekam. Tohle cislo je dulezite pro otevreni uctu v bance, placeni dani, pojisteni a dalsi veci. Prvne jej vyuzijeme zitra, protoze se Iva stane plnohodnotnym clenem knihovny. Zatim mame je docasne prukazky na internet, na ktere se nedaji pujcovat knihy. Objednal jsem zavedeni telefonni linky k nam do domu, prvni krok k internetu. Je to trochu dobrodruzstvi, protoze nevim, na kolik mesicu budu muset podepsat smlouvu. Vecer jsme koukali na Bonda007 a cetli si Pratchetta.

pondělí, července 18, 2005

Neděle

Ráno po snídani jsem udělal vajíčkovou pomazánku na svačinu. Potom jsme si dali k obědu špagety s rajčatovou omáčkou, česnekem a sýrem. Pak jsme vyrazili pěšky svižným tempem do Phoenix Parku. Je to asi 6km na začátek parku. Park se rozprostírá na 15ti akrech. Východní část je propletena silnicemi, po kterých jezdí auta! Pak nemají být Irové tak tlustí. Jinak louky a krásné stromy. Uprostřed je amercká ambasáda a ještě nějaké další oplocené rezidence. V západnější části, která je blíž k centru, jsme viděli hřiště na polo, to je hra s koňmi a holemi a míčkem. Podle toho jak jsme hru viděli, si myslím, že se musí dát něco jako gól. Pak jsme šli okolo zoo. Nakonec jsme přišli do části, která nám připadala jako normální park. Posečená tráva, květinové záhony a psi a lidi na trávníku. Pak jsme byli v centru, nakoupili jsme v Tescu a jeli autobusem domů. Pěsí trasa cca 12 km. K večeři zelí s chlebem.

Sobota

Stavili jsme se v knihovně, ale neměli jsme rezervaci, tak z toho nebylo nic. Plán bylo zajet si na Jih, kde se vzpínají jediné kopce v dohledu. Sedli jsme na 39ku a jeli do centra. V autobuse jsme mluvili s Čechem Viktorem, byl trochu hovado, ale myslel si že je bůh. V centru namátkou jsme nasedli na 77mičku, která nás hodila až na konečnou v Jobstownu, na jihu, pod kopcema. Cestou na kopec jsme šli okolo golfového hřiště, trávník byl parádní. Tenká silnička šplhala na kopec cca 300 m vysoký. Cestou nám zatavil nějaký člověk, protože nepochopil, proč jdeme pěšky. Všechny okolní pozemky byly rozdělené a oplocené. Na některých stály luxusní sídla. Vyběhnul na nás pes, Ivu chytla alergie na něco, co kvetlo a celou cestu jí teklo z nosu, jak z okapu. Dublin je placka, viděli jsme v dálce věžák Blanchardstownu, aspoň si to myslím. Taky bylo vidět moře. Za vrcholkem kopce byl výhled do zvlněné krajiny podobné Beskydám. Moc hezké. Cestou dolů jsme šli jinou silničkou a nasbírali jsme si lesní jahody a čtyři maliny. Pak jsme 40 minut čekali na autobus. Přijel těsně před tím, než jsme to vzdali. Hodil nás do Tallaght, chtěl jsem se cestou domů vyhnout centru, jet po západním okraji města a vyzkoušet, co autobusy dokážou. Jeli jsme 65,76B,76,210,78A které nás jen posunovali dál na Sever po trase 76A, který, jak jsme později zjistili, už ten den nejel. Takže jsme stejně museli do centra, alespoň jsme si koupili chleba a zašli na hodinu internetu do kavárny. Našli jsme ukrajinský obchod, kde měli kmín a slaninu. Domů jsme přijeli totálně unaveni v něco po desáté. Snědli jsme zbytek polívky a odpadli.